zdroj: mestskadivadlaprazska.cz |
Začnu tím, co bylo na hře nejlepší, a to byly triky: na jevišti probíhaly nejen školní pokusy, ale hojně se využívalo obrazovek pro dokreslení scén nebo atmosféry a to fungovalo opravdu fantasticky. Scéna sama byla jednoduchá, ale většina kulis a rekvizit byla multifunkční a hrozně se mi líbilo, jak ji herci - kteří si ji na začátku sami postavili - proměňují, aby odpovídala vyprávěnému příběhu. Celková produkční kvalita byla prostě naprosto skvělá.
To byla ale jediná stránka, kterou jsem si užila; nejsem na alternativní divadlo, mám ráda klasický, ideálně lineární příběh, kde má každý herec svou postavu, takže tohle pro mě nemohlo fungovat. Jak jsem psala výš, nechci to vyloženě ztrhat, protože kdybych si o hře něco zjistila, nejspíš se jí vyhnu, ale zároveň dost dobře nemůžu posoudit, jak se to povedlo, protože pro mě se to prostě provést nemohlo. Po „spadnutí opony“ ale asi jedenáctiletý chlapec v publiku pronesl, „takže vlastně nic nedokázal a pak umřel,“ takže mám trochu pocit, že to možná neodvyprávěli tak účelně, jak mohli.
Když ale upustím od děje jako takového, scénář byl super a bylo tam pár povedených skečů. Obojí fungovalo hlavně díky super obsazení; Štěpán Lustyk, Karin Bílíková i Milan Vedral měli super energii a přesvědčivě odehráli všechny role, které na sebe během představění vzali, ale ani to nepřerazilo fakt, že mě forma představení iritovala a hlavně nudila.
Celkově je Tesla podle mě super pro vyšší stupeň a ty, co nemají rádi tradiční divadlo, jinak doporučuju přeskočit.