The VelociPastor (2018)

“I think God wants a lot of people dead.”

zdroj: imdb.com

IMDb. Zase jsem se dostala do období, kdy vlastně nemám chuť začínat nic nového ani hlubokého, ale chci se bavit, takže jsem sáhla do své sbírky záměrně (i nezáměrně) špatných filmů a vytáhla z ní něco, co tam odpočívá už dlouho. The VelociPastor podle názvu sliboval mnohé, trailer snad ještě víc, a nevypínala jsem to zklamaná (ani předčasně), takže slib rozhodně splnil.

Příběh byl jeden z těch, které Marvel a jiné podobné odvypráví dramaticky a zcela neironicky (a pravděpodobně s ještě horšími dějovými dírami), takže tam nemám žádné připomínky, naopak zvlášť je musím pochválit za naprosto chybějící nutkání vysvětlit cokoliv včetně válečných flashbacků otce Stewarta (Daniel Steere). Taky mě hodně bavilo, jak se opřeli do té nízkorozpočtovosti, byť výbuch auta na začátku, kde byl speciální efekt nahrazený titulkem, byl o dost vtipnější než pozdější papírmašové useknuté hlavy.

Herecké výkony byly přesně tak přepálené, jak jsem doufala. Jak Gregory James Cohan (Doug Jones), tak Alyssa Kempinski (Carol) rozhodně věděli, co hrají, ale sem tam jim unikl docela upřímně zahraný moment a měli fajn chemii, což byla přidaná hodnota, kterou jsem nečekala, ale ocenila, a na druhý díl jsem zvědavá hlavně kvůli nim.

Celkově je The VelociPastor přesně, za co se vydává, a té hodiny a čtvrt rozhodně nelituju. Bez předchozího shlédnutí traileru bych to ale nezapínala.