Dinner for Schmucks (2010)

“When life gives you lemons, you make lemonade. Unless you don’t have any water or sugar. And then you just eat the lemons, and the rind will give you diarrhea.”

zdroj: imdb.com

IMDb. Dinner for Schmucks jsem viděla buď někde na Instagramu nebo na Tumblru a z nějakého důvodu jsem si myslela, že je film napůl loutkový. Nebyl. Byla jsem ale upřímně překvapená, jak moc jsem se bavila (byť to možná souvisí s tím vínem, které jsem u toho pila).

Dinner for Schmucks je jeden z těch filmů, na kterém není vůbec nic převratného, celý prakticky běží na očekávatelných zvratech a od začátku víme, jak to dopadne, ale nějakým zázrakem všechna ta klišé dohromady hezky harmonizují a celkově jsem z něj měla hrozně dobrou náladu.

Barry (Steve Carell) byl idiot se srdcem ze zlata, který fungoval, protože Steve Carell je super herec, který jde vždy na 100 %. Conrad (Paul Rudd) byl přesvědčivý „normální“ protipól, ale Paul Rudd mi stále nic moc neříká. Julie (Stéphanie Szostak) byl přesně ten typ patentovaně kladné raněné srny, které nemůžu vystát, ale svou roli dějového prostředku splnila hezky. (Doufám, že Stéphanie Szostak vysoudila na tom, kdo jí dělal vlasy, majlant za psychickou újmu.)

Absolutními hvězdami filmu pro mě ale byli Darla (Lucy Punch) a Kieran (Jemaine Clement): dokonalé obsazení, dokonalé karikatury, body strhávám akorát za to, že se nepotkali a nedali dohromady. Susana (Kristen Schaal) mě rovněž bavila, ale Kristen Schaal byla v té roli hrozně podvyužitá. Dál mě bavili David Walliams (Mueller), Octavia Spencer (Madame Nora), Jeff Dunham (Lewis / Diane) - to je mimochodem neuvěřitelný produkt doby - Chris O'Dowd (Marco) a Alex Borstein (Martha Speck).

Dinner for Schmucks rozhodně není intelektuální a popravdě ani zvlášť překvapivý film, ale nestydí se za to, co je, a dělá to dokonale, což z něj dělá perfektní nenáročnou zábavu na jeden večer.