_______
“War never changes. You look out at this wasteland, looks like chaos.
But there's always somebody behind the wheel.”
1.05 The Past - 1.06 The Trap - 1.07 The Radio - 1.08 The Beginning
 |
| zdroj: imdb.com |
Fallout je jedna z těch věcí, o jejíchž existenci sice vím snad celý život (jsem si celkem jistá, že na našem prvním rodinném počítači byla nainstalovaná cracknutá verze minimálně jedné z her), ale nikdy mě nijak zvlášť nezajímala. Se seriálem by to nejspíš dopadlo stejně, kdybych na Tumblru strategicky nezahlédla pár hezkých gifsetů reblogovaných známou firmou a dopadlo to naprosto předvídatelně.
Fallout je po dlouhé době seriál, ke kterému nemám téměř žádné výhrady. Líbily se mi hlavní postavy, bavilo mě, jak scénáristé jejich jednotlivé dějové linky používali k efeknímu představení reálií Fallout světa a úplně nejvíc mě potěšilo, jak se všechno ve finále řady spojilo do jednoho úhledného příběhu. Postav ani dějových linek tam nebylo málo, ale byly tak dobře napsané, že jsem si nevšimla žádného balastu, a to se mi nestává tak často.
Lucy MacLean (Ella Purnell) je fantastický příklad skutečně silné ženské hrdinky: má konzistentní klady a zápory (které skutečně ovlivňují, jak se chová), musí se učit (ale není prezentovaná jako idiot) a s prožitými zážitky se mění. (Taky není červenající se panna, což je zvlášť osvěžující.) Zkrátka a dobře, je vidět, že ji psali jako člověka, ne jako ženu™. (A že showrunner je žena.)
Když se tedy vytasili s Maximem (Aaron Moten), obrátila jsem oči v sloup – ne každá ženská postava nutně potřebuje romantickou zápletku – ale ve finále mi to vlastně vůbec nevadilo. Zásluhu na tom má i Maximus sám, protože je psaný stejně nestereotypně jako Lucy a jejich síly jsou tím vyrovnané. Nejvíc mě na něm baví ten kontrast mezi pesimistickou protřelostí a naivní nevinností, který Aaron Moten hraje naprosto skvěle.
Moje nejoblíbenější mužská postava je ale samozřejmě (a naprosto předvídatelně) Cooper Howard alias The Ghoul (Walton Goggins). Ghoul samotný by mi asi ke štěstí stačil, chladnokrevní sarkastičtí střelci mě baví odjakživa (a zjevně mám slabost i pro postapo kovboje, člověk se o sobě každý den naučí něco nového), ale teprve Cooper Howard mě skutečně dostal. Miluju rozpolcené (a trochu zbabělé) postavy, které se zoufale snaží pochopit, co znamená udělat tu správnou věc a jestli je vůbec v jejich silách. (Taky mě baví Ghoulcy… VaultKnight je super, ale pro kánon, ne pro mou černou duši.)
Norm MacLean (Moisés Arias) byl moje druhá nejoblíbenější mužská postava, protože jsem se v něm většinu času viděla, a prakticky jediné, co mě na něm mrzí, je fakt, že jsme dostali tak málo scén mezi ním a Lucy. Doufám, že to do druhé řady napraví. Moje druhá nejoblíbenější ženská postava byla samozřjmě CX404 / Four / Dogmeat, které se nesmí nic stát, jinak budu trhat. Dane (Xelia Mendes-Jones) je pro mě prakticky Normův protějšek a doufám, že nás ve druhé řadě čeká víc Daximus scén. Trochu jsem celou dobu čekala, co se vyklube ze Stephanie (Annabel O'Hagan) – tím teď nemyslím její těhotenství – a až do konce jsem ji úplně nerozklíčovala. Chet (Dave Register) mě bavil hodně (hlavně ve scénách s Normem), miluju dobře napsané himbo.
Největší síla Fallout je ale v jeho záporácích. Zvrat s Hankem MacLeanem (Kyle MacLachlan) a Lee Moldaver (Sarita Choudhury) se dal čekat, byť jsem teda nečekala AI agenta Coopera ve flashbacku v The Beginning a zamrzelo mě, že s Moldaver udělali krátký proces, doufám, že ji ještě uvidíme ve flashbacích, velký kus jejího příběhu pořád chybí.
Upřímně mě ale překvapili s Barb (Frances Turner), tam jsem byla stejně vyplesklá jako Cooper, a s Betty (Leslie Uggams), fakt jsem věřila, že v jejím případě půjde jen o tu patentovanou starší moudrou postavu. A vlastně mě překvapili i s Wilzigem (Michael Emerson), protože jsem si celou dobu nebyla jistá, co je vlastně zač, a jeho brzký skon jsem opravdu nečekala.
Z komediálního pozadí mě hodně bavil Snake Oil Salesman (Jon Daly) a hlavně Thaddeus (Johnny Pemberton), u kterého doufám, že se ještě objeví. Cooper ho bude milovat. Ve vedlejších rolích mě potěšily komediální legendy jako Fred Armisen (DJ Carl), Chris Parnell (Benjamin) a hlavně Matt Berry (Sebastian Leslie), jehož hlas jsem poznala okamžitě, a když se v The Trap objevil osobně, zajásala jsem. Moc hezká scéna.
Prakticky jediná věc, kterou bych seriálu vytkla, byly chvíle, kdy se jeho černý/absurdní humor přetavil do grotesky (The Trap je dobrý příklad) a to tak nečekaně, že mě to trochu vytrhlo se soustředění. Jako neznalec původních her jsem se navíc úplně neorientovala v jednotlivých společenstvích (např. co je vlastně Enkláva a v jakém vztahu je třeba k Bratrstvu), ale v pochopení děje mi to nebránilo, takže to beru jen jako svůj osobní nedostatek.
Na závěr musím zmínit vizuální provedení seriálu, které se mi hrozně líbilo. Každé místo mělo svou vlastní atmosféru, od retrofuturismu krytů přes Divoký západ Filly a dieselpunk Bratrstva až po sterilní beton Enklávy, a kulisy krásně dotvářely atmosféru. Taky jsem si hodně užila úvodní i závěrečné titulky.
Do druhé řady si přeju hodně věcí, ale nejvíc asi vědět, jak dopadla Janey Howard (Teagan Meredith). Po úvodní scéně seriálu jsem upřímně čekala, že je mrtvá, ale to Cooper v The Beginning prakticky vyvrátil, takže teď mě hodně zajímá, jak a kde přežila a jestli ji Cooper najde. Můj osobní tip je, že ji Cooper v roce 2077 stihl doručit Barb, ale do krytu s nimi ho nepustili, a že Janey už je touhle dobou dospělá, ale uvidíme.
Dobrá zpráva je, že díky otálení se shlédnutím první řady nemusím na druhou čekat moc dlouho, což je dobře, protože už se fakt moc těším. Fallout mi skutečně padl do noty.
Fallout je po dlouhé době seriál, ke kterému nemám téměř žádné výhrady. Líbily se mi hlavní postavy, bavilo mě, jak scénáristé jejich jednotlivé dějové linky používali k efeknímu představení reálií Fallout světa a úplně nejvíc mě potěšilo, jak se všechno ve finále řady spojilo do jednoho úhledného příběhu. Postav ani dějových linek tam nebylo málo, ale byly tak dobře napsané, že jsem si nevšimla žádného balastu, a to se mi nestává tak často.
Lucy MacLean (Ella Purnell) je fantastický příklad skutečně silné ženské hrdinky: má konzistentní klady a zápory (které skutečně ovlivňují, jak se chová), musí se učit (ale není prezentovaná jako idiot) a s prožitými zážitky se mění. (Taky není červenající se panna, což je zvlášť osvěžující.) Zkrátka a dobře, je vidět, že ji psali jako člověka, ne jako ženu™. (A že showrunner je žena.)
Když se tedy vytasili s Maximem (Aaron Moten), obrátila jsem oči v sloup – ne každá ženská postava nutně potřebuje romantickou zápletku – ale ve finále mi to vlastně vůbec nevadilo. Zásluhu na tom má i Maximus sám, protože je psaný stejně nestereotypně jako Lucy a jejich síly jsou tím vyrovnané. Nejvíc mě na něm baví ten kontrast mezi pesimistickou protřelostí a naivní nevinností, který Aaron Moten hraje naprosto skvěle.
Moje nejoblíbenější mužská postava je ale samozřejmě (a naprosto předvídatelně) Cooper Howard alias The Ghoul (Walton Goggins). Ghoul samotný by mi asi ke štěstí stačil, chladnokrevní sarkastičtí střelci mě baví odjakživa (a zjevně mám slabost i pro postapo kovboje, člověk se o sobě každý den naučí něco nového), ale teprve Cooper Howard mě skutečně dostal. Miluju rozpolcené (a trochu zbabělé) postavy, které se zoufale snaží pochopit, co znamená udělat tu správnou věc a jestli je vůbec v jejich silách. (Taky mě baví Ghoulcy… VaultKnight je super, ale pro kánon, ne pro mou černou duši.)
Norm MacLean (Moisés Arias) byl moje druhá nejoblíbenější mužská postava, protože jsem se v něm většinu času viděla, a prakticky jediné, co mě na něm mrzí, je fakt, že jsme dostali tak málo scén mezi ním a Lucy. Doufám, že to do druhé řady napraví. Moje druhá nejoblíbenější ženská postava byla samozřjmě CX404 / Four / Dogmeat, které se nesmí nic stát, jinak budu trhat. Dane (Xelia Mendes-Jones) je pro mě prakticky Normův protějšek a doufám, že nás ve druhé řadě čeká víc Daximus scén. Trochu jsem celou dobu čekala, co se vyklube ze Stephanie (Annabel O'Hagan) – tím teď nemyslím její těhotenství – a až do konce jsem ji úplně nerozklíčovala. Chet (Dave Register) mě bavil hodně (hlavně ve scénách s Normem), miluju dobře napsané himbo.
Největší síla Fallout je ale v jeho záporácích. Zvrat s Hankem MacLeanem (Kyle MacLachlan) a Lee Moldaver (Sarita Choudhury) se dal čekat, byť jsem teda nečekala AI agenta Coopera ve flashbacku v The Beginning a zamrzelo mě, že s Moldaver udělali krátký proces, doufám, že ji ještě uvidíme ve flashbacích, velký kus jejího příběhu pořád chybí.
Upřímně mě ale překvapili s Barb (Frances Turner), tam jsem byla stejně vyplesklá jako Cooper, a s Betty (Leslie Uggams), fakt jsem věřila, že v jejím případě půjde jen o tu patentovanou starší moudrou postavu. A vlastně mě překvapili i s Wilzigem (Michael Emerson), protože jsem si celou dobu nebyla jistá, co je vlastně zač, a jeho brzký skon jsem opravdu nečekala.
Z komediálního pozadí mě hodně bavil Snake Oil Salesman (Jon Daly) a hlavně Thaddeus (Johnny Pemberton), u kterého doufám, že se ještě objeví. Cooper ho bude milovat. Ve vedlejších rolích mě potěšily komediální legendy jako Fred Armisen (DJ Carl), Chris Parnell (Benjamin) a hlavně Matt Berry (Sebastian Leslie), jehož hlas jsem poznala okamžitě, a když se v The Trap objevil osobně, zajásala jsem. Moc hezká scéna.
Prakticky jediná věc, kterou bych seriálu vytkla, byly chvíle, kdy se jeho černý/absurdní humor přetavil do grotesky (The Trap je dobrý příklad) a to tak nečekaně, že mě to trochu vytrhlo se soustředění. Jako neznalec původních her jsem se navíc úplně neorientovala v jednotlivých společenstvích (např. co je vlastně Enkláva a v jakém vztahu je třeba k Bratrstvu), ale v pochopení děje mi to nebránilo, takže to beru jen jako svůj osobní nedostatek.
Na závěr musím zmínit vizuální provedení seriálu, které se mi hrozně líbilo. Každé místo mělo svou vlastní atmosféru, od retrofuturismu krytů přes Divoký západ Filly a dieselpunk Bratrstva až po sterilní beton Enklávy, a kulisy krásně dotvářely atmosféru. Taky jsem si hodně užila úvodní i závěrečné titulky.
Do druhé řady si přeju hodně věcí, ale nejvíc asi vědět, jak dopadla Janey Howard (Teagan Meredith). Po úvodní scéně seriálu jsem upřímně čekala, že je mrtvá, ale to Cooper v The Beginning prakticky vyvrátil, takže teď mě hodně zajímá, jak a kde přežila a jestli ji Cooper najde. Můj osobní tip je, že ji Cooper v roce 2077 stihl doručit Barb, ale do krytu s nimi ho nepustili, a že Janey už je touhle dobou dospělá, ale uvidíme.
Dobrá zpráva je, že díky otálení se shlédnutím první řady nemusím na druhou čekat moc dlouho, což je dobře, protože už se fakt moc těším. Fallout mi skutečně padl do noty.