 |
| zdroj: mestskadivadlaprazska.cz |
ABC. Po předchozích zkušenostech v Městských divadlech pražských – konkrétně v Komedii – jsem si od nich chtěla dát chvíli pauzu, ale na tohle představení byla sleva a premisa mě zajímala, tak jsem to riskla. První pohled na scénu před začátkem představení mě málem přesvědčil o tom, že jsem udělala chybu: umělecky ztvárněná děloha a vaječníky na falešné oponě mě po tom půlroce, který jsem právě prožila, skoro odrovnaly, a zpěv, který představení otevíral, můj pocit nijak nevylepšil. Nakonec jsem ale byla velmi příjemně překvapená.
U svých malých recenzí na divadelní představení mám ve zvyku vždy napřed vychválit kostýmy a scénu – protože právě to a živý kontakt s příběhem jsou hlavní důvody, proč do divadla chodím – a ačkoliv obojí v tomto případě rozhodně stojí za zmínku (jestli MDP něco umí, je to minimalistická funkční scéna a kostýmy, které dotváří atmosféru, aniž by zastínily svoje nositele), na Nebesích se mi nejvíc líbilo, kolik lidí najednou bylo prakticky neustále na scéně, aniž by to působilo chaoticky nebo disharmonicky.
Největší důraz byl logicky na Sally (Karolína Knězů) a Lizzy (Petra Tenorová), které byly ztvárněné naprosto fantasticky, ale mě samotnou asi nejvíc zaujaly Kitty (Renáta Matějíčková) a Emma (Gabriela Míčová), protože zatímco ostatní postavy, ač stejně zábavné, byly poměrně přímočaré, tyhle dvě v sobě měly víc příběhu, než na který měl čas, a bavilo mě je pozorovat, i když zrovna nebyly ve středu dění.
Zajímavá byla i postava Coombese (Tomáš Weisser), který byl jedním z těch záporáků, kterých je člověku hlavně líto (ale ne nutně ve smyslu soucitu), a zmínit musím určitě i tento výkon Tomáše Weissera, který mě zvlášť potěšil. Gynekolog Willis (Tomáš Milostný) byla naopak jedna z těch postav, která měla být karikaturou, ale šla na to příliš decentně, jelikož tohle se zcela neironicky stále vyskytuje v nejedné gynekologické ordinaci. Na faktu, že o nebeských tělesech stále víme víc než o ženském těle, se za posledních téměř 300 let bohužel nic moc nezměnilo.
Představení obsahovalo i několik písní a ačkoliv jsem se té úvodní trochu vyděsila, nakonec se mi líbily tolik, že mě mrzí, že nejsou nikde k poslechu. Celkově jsou Nebesa představení hlavně pro lidi, které baví Paris Paloma, ale na své si přijdou i milovníci tradičního dramatu, protože navzdory moderně vypadající scéně je příběh klasicky přímočarý a funkčně vypointovaný.
Kolem a kolem jsem ráda, že jsem tomu dala šanci. Městská divadla pražská si u mě o trochu vylepšila reputaci.
U svých malých recenzí na divadelní představení mám ve zvyku vždy napřed vychválit kostýmy a scénu – protože právě to a živý kontakt s příběhem jsou hlavní důvody, proč do divadla chodím – a ačkoliv obojí v tomto případě rozhodně stojí za zmínku (jestli MDP něco umí, je to minimalistická funkční scéna a kostýmy, které dotváří atmosféru, aniž by zastínily svoje nositele), na Nebesích se mi nejvíc líbilo, kolik lidí najednou bylo prakticky neustále na scéně, aniž by to působilo chaoticky nebo disharmonicky.
Největší důraz byl logicky na Sally (Karolína Knězů) a Lizzy (Petra Tenorová), které byly ztvárněné naprosto fantasticky, ale mě samotnou asi nejvíc zaujaly Kitty (Renáta Matějíčková) a Emma (Gabriela Míčová), protože zatímco ostatní postavy, ač stejně zábavné, byly poměrně přímočaré, tyhle dvě v sobě měly víc příběhu, než na který měl čas, a bavilo mě je pozorovat, i když zrovna nebyly ve středu dění.
Zajímavá byla i postava Coombese (Tomáš Weisser), který byl jedním z těch záporáků, kterých je člověku hlavně líto (ale ne nutně ve smyslu soucitu), a zmínit musím určitě i tento výkon Tomáše Weissera, který mě zvlášť potěšil. Gynekolog Willis (Tomáš Milostný) byla naopak jedna z těch postav, která měla být karikaturou, ale šla na to příliš decentně, jelikož tohle se zcela neironicky stále vyskytuje v nejedné gynekologické ordinaci. Na faktu, že o nebeských tělesech stále víme víc než o ženském těle, se za posledních téměř 300 let bohužel nic moc nezměnilo.
Představení obsahovalo i několik písní a ačkoliv jsem se té úvodní trochu vyděsila, nakonec se mi líbily tolik, že mě mrzí, že nejsou nikde k poslechu. Celkově jsou Nebesa představení hlavně pro lidi, které baví Paris Paloma, ale na své si přijdou i milovníci tradičního dramatu, protože navzdory moderně vypadající scéně je příběh klasicky přímočarý a funkčně vypointovaný.
Kolem a kolem jsem ráda, že jsem tomu dala šanci. Městská divadla pražská si u mě o trochu vylepšila reputaci.