 |
| zdroj: www.ceskatelevize.cz |
IMDb. Pyšná princezna mě nikdy nebavila – vlastně je to jedna z mála, které o Vánocích obvykle přepínám – ale předloni mě na vánočním koncertu Filmharmonie zaujala hudba (ne ta hlavní písnička, ta je hrozná), takže když mi to přišlo pod ruku na iVysílání, pustila jsem si to. A abych řekla pravdu, docela dobře jsem se bavila.
Pyšná princezna je jeden z těch remaků, který je nutné v první řadě posuzovat podle žánru – v tomto případě animovaná pohádka pro malé děti – až poté jako adaptaci původního materiálu, jinak to zvlášť u těch, kteří mají na původní film nějakou emocionální vazbu, na plné čáře projede. A to je podle mě fakt škoda, protože jako animák to funguje skvěle. Nijak se nesnaží zastírat, že jede přesně podle schématu moderní disneyovky, ale výhod tohoto formátu využívá naplno a má pár upřímně zábavných momentů (Bijou a klenoty vs. lasička / kuna / co já vím mě zabili).
Modernizace příběhu byla jemná a docela přirozená, ale pro mě jako pro někoho, kdo nemá rád zápletky, ve kterých pánové napravují dámám hlavu (jelikož často ani tak nejsou o tom, že by se dotyčná chovala (bezdůvodně) špatně, ale o tom, že dostatečně nekonformuje společnosti, kterou pán zastupuje, ale to je tady mimo téma, protože si nepamatuju, že by zrovna tohle byl případ původní Pyšné princezny), docela zásadní, protože v této verzi Miroslav Krasomilu ani tak nenapraví, jako ji spíš vytáhne z její bubliny a pomůže jí tak, aby se narovnala sama.
Spokojená jsem byla i s obsazením: Anna Fialová (Krasomila) a Marek Lambora (Miroslav) zněli super a k animaci se hlasově hodili; Aleš Procházka (Maximus) mi udělá radost vždycky, když ho slyším (a není to, protože jsem posedlá víc jak dvacet let starou dětskou franšízou, děkuju pěkně); Jaroslava Brousková (chůva) to stejné a ze stejných důvodů; a Petr Pospíchal (král) ve spojení s animací podle mě hezky vystihl i předlohu.
Celkově není Pyšná princezna nic nového pod sluncem, ale v české tvorbě jako takové podle mě docela vyčnívá. Animace je roztomilá, hudba Ondřeje Brzobohatého si moc hezky hraje s hlavním motivem Rozvíjej se, poupátko (na rozdíl od hlavní písničky, nevím, kde se stala chyba) a celkově to byla příjemná hodina a půl.
Pyšná princezna je jeden z těch remaků, který je nutné v první řadě posuzovat podle žánru – v tomto případě animovaná pohádka pro malé děti – až poté jako adaptaci původního materiálu, jinak to zvlášť u těch, kteří mají na původní film nějakou emocionální vazbu, na plné čáře projede. A to je podle mě fakt škoda, protože jako animák to funguje skvěle. Nijak se nesnaží zastírat, že jede přesně podle schématu moderní disneyovky, ale výhod tohoto formátu využívá naplno a má pár upřímně zábavných momentů (Bijou a klenoty vs. lasička / kuna / co já vím mě zabili).
Modernizace příběhu byla jemná a docela přirozená, ale pro mě jako pro někoho, kdo nemá rád zápletky, ve kterých pánové napravují dámám hlavu (jelikož často ani tak nejsou o tom, že by se dotyčná chovala (bezdůvodně) špatně, ale o tom, že dostatečně nekonformuje společnosti, kterou pán zastupuje, ale to je tady mimo téma, protože si nepamatuju, že by zrovna tohle byl případ původní Pyšné princezny), docela zásadní, protože v této verzi Miroslav Krasomilu ani tak nenapraví, jako ji spíš vytáhne z její bubliny a pomůže jí tak, aby se narovnala sama.
Spokojená jsem byla i s obsazením: Anna Fialová (Krasomila) a Marek Lambora (Miroslav) zněli super a k animaci se hlasově hodili; Aleš Procházka (Maximus) mi udělá radost vždycky, když ho slyším (a není to, protože jsem posedlá víc jak dvacet let starou dětskou franšízou, děkuju pěkně); Jaroslava Brousková (chůva) to stejné a ze stejných důvodů; a Petr Pospíchal (král) ve spojení s animací podle mě hezky vystihl i předlohu.
Celkově není Pyšná princezna nic nového pod sluncem, ale v české tvorbě jako takové podle mě docela vyčnívá. Animace je roztomilá, hudba Ondřeje Brzobohatého si moc hezky hraje s hlavním motivem Rozvíjej se, poupátko (na rozdíl od hlavní písničky, nevím, kde se stala chyba) a celkově to byla příjemná hodina a půl.