 |
| zdroj: www.ceskatelevize.cz |
IMDb. Bod obnovy jsem zaznamenala, když byl v kinech, ale protože jsem fakt špatná v chození do kina, utekl mi. Stejný případ se opakoval, když se poprvé objevil na iVysílání a já zaváhala, takže když jsem ho tam tento týden zahlédla znovu, prostě jsem si pustila (i když teď to vypadá, že jen tak nezmizí). Upřímně jsem litovala, že jsem to neudělala dávno (a ještě víc, že jsem do toho kina nešla), protože se mi film fakt líbil.
Bod obnovy propojuje dva žánry, sci-fi a klasickou detektivku, a mně šlo především o to první, což bylo dobře, protože detektivka samotná byla celkem předvídatelná. Sci-fi realita, se kterou film pracoval, byla naopak super; reálie byly efektní, ale zároveň pořád decentní, takže výborně navozovaly atmosféru, aniž by rušily nebo na sebe strhávaly pozornost. Dobrým příkladem je Emino pianino, ze kterého bylo jasně patrné, že se příběh neodehrává v současnosti, ale zároveň neměl nikdo potřebu zastavit děj expozičním dialogem (nebo hůř, monologem) o tom, proč je právě takové. Líbily se mi i panoramatické výhledy na Prahu v roce 2041, byť ten pohled na Pražského povstání a moderní prodloužení silně komunistické budovy Ministerstva vnitra, kterou jsem se „kochala“ dva roky při každé cestě z práce, mě víc pobavil než cokoliv jiného.
Film prakticky stál na hereckých výkonech Andrey Mohylové (Em Trochinowská) a Matěje Hádka (David Kurlstat) a za mě to rozhodně uhráli. Em byla dobře zvolená hlavní hrdinka, i když ta linka se zavražděným manželem podle mě nebyla potřeba. Je úplně legální dopřávat ženským postavám stejně širokou paletu motivací, jaké využívají ty mužské; mrtví nebo ohrožení manželé, rodiče nebo děti nejsou většinou nutní, jednat klidně může např. i na základě morálního přesvědčení. Andrea Mohylová je pro mě nový obličej, ale hrozně se mi líbila a doufám, že na ni narazím častěji. Matěj Hádek obecně umí, byť jeho postavy většinou nemám ráda, ale tady za mě trochu bojoval s tím, že Kurlstat byl asi nejpředvídatelnějším zvratem, a podle mě nevyhrál. Václav Neužil (Mansfeld) si v tomto ohledu podle mě nevedl o moc lépe, ale tím, že na jeho charakteru příběh nestál, mě to nijak nerušilo.
Zápletka s Institutem systému obnovy (nebo jak se jmenoval) a jeho hlavou Rohanem (Karel Dobrý) bylo elementární sci-fi o korporaci, která pod záminkou veřejně prospěšné služby sbírá na svoje servery obscénní množství osobních dat (co mi to jenom…), a udělá úplně cokoliv, aby nejen přežila, ale i profitovala. Ocenila jsem, že konec příběhu byl v tomto ohledu realistický (žádná tahle bublina bohužel nepraskne včas). Stejně tak byl realistický i konec Kurlstata, který se mi ale líbil i intelektuálně; mentálně vraždu ještě nespáchal a to, že je toho schopný… Osobně věřím, že za konkrétních okolností jsme toho schopní všichni. Každopádně to byla jedna z těch hypotetických morálních otázek, které dělají dobré sci-fi, a udělalo mi hroznou radost, že je film divákovi naservíroval.
Celkově byl Bod obnovy vizuálně velmi atraktivní a solidně vystavený příběh, který mě sice ničím vyloženě nepřekvapil, ale zároveň ani nezklamal, naopak; jsem hrozně ráda, že na české scéně něco podobného vzniklo. Pokud by někdy náhodou přišli s dvojkou, vůbec bych se nebránila; svět, který vytvořili, má v sobě materiálu až kam.
Bod obnovy propojuje dva žánry, sci-fi a klasickou detektivku, a mně šlo především o to první, což bylo dobře, protože detektivka samotná byla celkem předvídatelná. Sci-fi realita, se kterou film pracoval, byla naopak super; reálie byly efektní, ale zároveň pořád decentní, takže výborně navozovaly atmosféru, aniž by rušily nebo na sebe strhávaly pozornost. Dobrým příkladem je Emino pianino, ze kterého bylo jasně patrné, že se příběh neodehrává v současnosti, ale zároveň neměl nikdo potřebu zastavit děj expozičním dialogem (nebo hůř, monologem) o tom, proč je právě takové. Líbily se mi i panoramatické výhledy na Prahu v roce 2041, byť ten pohled na Pražského povstání a moderní prodloužení silně komunistické budovy Ministerstva vnitra, kterou jsem se „kochala“ dva roky při každé cestě z práce, mě víc pobavil než cokoliv jiného.
Film prakticky stál na hereckých výkonech Andrey Mohylové (Em Trochinowská) a Matěje Hádka (David Kurlstat) a za mě to rozhodně uhráli. Em byla dobře zvolená hlavní hrdinka, i když ta linka se zavražděným manželem podle mě nebyla potřeba. Je úplně legální dopřávat ženským postavám stejně širokou paletu motivací, jaké využívají ty mužské; mrtví nebo ohrožení manželé, rodiče nebo děti nejsou většinou nutní, jednat klidně může např. i na základě morálního přesvědčení. Andrea Mohylová je pro mě nový obličej, ale hrozně se mi líbila a doufám, že na ni narazím častěji. Matěj Hádek obecně umí, byť jeho postavy většinou nemám ráda, ale tady za mě trochu bojoval s tím, že Kurlstat byl asi nejpředvídatelnějším zvratem, a podle mě nevyhrál. Václav Neužil (Mansfeld) si v tomto ohledu podle mě nevedl o moc lépe, ale tím, že na jeho charakteru příběh nestál, mě to nijak nerušilo.
Zápletka s Institutem systému obnovy (nebo jak se jmenoval) a jeho hlavou Rohanem (Karel Dobrý) bylo elementární sci-fi o korporaci, která pod záminkou veřejně prospěšné služby sbírá na svoje servery obscénní množství osobních dat (co mi to jenom…), a udělá úplně cokoliv, aby nejen přežila, ale i profitovala. Ocenila jsem, že konec příběhu byl v tomto ohledu realistický (žádná tahle bublina bohužel nepraskne včas). Stejně tak byl realistický i konec Kurlstata, který se mi ale líbil i intelektuálně; mentálně vraždu ještě nespáchal a to, že je toho schopný… Osobně věřím, že za konkrétních okolností jsme toho schopní všichni. Každopádně to byla jedna z těch hypotetických morálních otázek, které dělají dobré sci-fi, a udělalo mi hroznou radost, že je film divákovi naservíroval.
Celkově byl Bod obnovy vizuálně velmi atraktivní a solidně vystavený příběh, který mě sice ničím vyloženě nepřekvapil, ale zároveň ani nezklamal, naopak; jsem hrozně ráda, že na české scéně něco podobného vzniklo. Pokud by někdy náhodou přišli s dvojkou, vůbec bych se nebránila; svět, který vytvořili, má v sobě materiálu až kam.