 |
| zdroj: www.ceskatelevize.cz |
IMDb. Na Život k sežrání jsem během Vánoc viděla reklamu asi tak 100×, čímž se mi film trochu zajedl (tehehe) ještě předtím, než jsem ho viděla, ale pak jsem ho zahlédla na iVysílání a jelikož jsem měla mentální kapacitu právě tak na animák, řekla jsem si, proč ne. A dlouho jsem nebyla tak příjemně překvapená.
Není žádné tajemství, že mám ráda animované filmy a pro ty loutkové mám zvlášť slabost, takže už to pro mě bylo plus. Design loutek je na první pohled docela ošklivý, ale právě díky těm silným rysům byly ve tváři krásně expresivní a na konci už mi vlastně přišly i hezké. Velkou část filmu tvořila i hudba: zaprvé, protože byla hlavním prostředkem Benova sebevyjádření a zadruhé, protože jí tam bylo fakt hodně. Původně jsem si myslela, že cizojazyčné písničky byly jen použité, ale vypadá to, že vznikly pro film stejně jako zbytek, a to je super.
Ben (Hugo Kovács) byl osvěžující v tom, že nebyl vykreslený jako lůzr po všech stránkách jen, protože měl nadváhu, což byla popravdě ta hlavní věc, kterou si mě film získal. Hned za ní byla „romance“ s Klárou (Agáta Tandlerová), která Bena odmítne, ale není pro to vykreslená jako kráva nebo záporačka, naopak Ben je s ní schopný být v závěru kamarád. Přiznám se, že v atmosféře, kdy jsou ženy pořád ještě pod tlakem „nebýt nezdvořilé“ a neodmítat muže, kteří o ně projeví zájem, to byl extrémně osvěžující úhel. Zvlášť ve filmu pro dospívající.
Benovy rodiče Miriam (Tatiana Dyková) a Cyril (David Novotný) byli správně dysfunkční a hrozně se mi líbilo, jak byl rozpad v jejích vztahu vyprávěný jen v náznacích, čili přesně tak, jak se obvykle vysvětluje pubertálním dětem. Příjemně mě překvapila i postava Sofie (Eliška Křenková), kterou docela rozbili to klišé macechy (nebo moderně „té tátovy nové“). Obsazení bylo překvapivě natřískané zvučnými českými jmény, ze kterých mě zvlášť potěšily Klára Melíšková (učitelka Fialková) a Milena Steinmasslová (babička).
Závěrem už nemám co zásadního říct: Život k sežrání je (pro mě) poměrně nenápadný poklad a jsem moc ráda, že mě nakonec neobešel.
Není žádné tajemství, že mám ráda animované filmy a pro ty loutkové mám zvlášť slabost, takže už to pro mě bylo plus. Design loutek je na první pohled docela ošklivý, ale právě díky těm silným rysům byly ve tváři krásně expresivní a na konci už mi vlastně přišly i hezké. Velkou část filmu tvořila i hudba: zaprvé, protože byla hlavním prostředkem Benova sebevyjádření a zadruhé, protože jí tam bylo fakt hodně. Původně jsem si myslela, že cizojazyčné písničky byly jen použité, ale vypadá to, že vznikly pro film stejně jako zbytek, a to je super.
Ben (Hugo Kovács) byl osvěžující v tom, že nebyl vykreslený jako lůzr po všech stránkách jen, protože měl nadváhu, což byla popravdě ta hlavní věc, kterou si mě film získal. Hned za ní byla „romance“ s Klárou (Agáta Tandlerová), která Bena odmítne, ale není pro to vykreslená jako kráva nebo záporačka, naopak Ben je s ní schopný být v závěru kamarád. Přiznám se, že v atmosféře, kdy jsou ženy pořád ještě pod tlakem „nebýt nezdvořilé“ a neodmítat muže, kteří o ně projeví zájem, to byl extrémně osvěžující úhel. Zvlášť ve filmu pro dospívající.
Benovy rodiče Miriam (Tatiana Dyková) a Cyril (David Novotný) byli správně dysfunkční a hrozně se mi líbilo, jak byl rozpad v jejích vztahu vyprávěný jen v náznacích, čili přesně tak, jak se obvykle vysvětluje pubertálním dětem. Příjemně mě překvapila i postava Sofie (Eliška Křenková), kterou docela rozbili to klišé macechy (nebo moderně „té tátovy nové“). Obsazení bylo překvapivě natřískané zvučnými českými jmény, ze kterých mě zvlášť potěšily Klára Melíšková (učitelka Fialková) a Milena Steinmasslová (babička).
Závěrem už nemám co zásadního říct: Život k sežrání je (pro mě) poměrně nenápadný poklad a jsem moc ráda, že mě nakonec neobešel.