 |
| zdroj: ironwidow.fandom.com |
Na Heavenly Tyrant jsem se chtěla vrhnout hned po dočtení Iron Widow, ale přiznám se, že jsem jako největší škrt čekala, až se cena aspoň trochu přiblíží ceně jedničky. Nakonec jsem to ale nevydržela, začátkem roku jsem si ji stejně pořídila jako dárek a následně se neuvěřitelně nas-štvala, protože nakladatelství se změnilo a ačkoliv jsou obě knížky měkké vazby, Heavenly Tyrant je vyšší než Iron Widow, což mě dráždí pokaždé, když se teď podívám do své knihovny. Má to nějaký vliv na kvalitu knížky? Ne, ale potřebovala jsem se z toho vypsat.
Co se týče knížky jako takové, z té jsem byla taky trochu rozpačitá. Kostra příběhu byla dobrá: Zetian je po násilném převratu, který zahájila v závěru prvního dílu, prakticky tam, kde začala, a její situace se minutu od minuty horší. Líbilo se mi, že strávila takový čas na vozíčku, jiné knížky by ten úsek hojení přeskočily (zvlášť po korekční operaci, která napravuje předchozí znevýhodnění), ale tady má všechno svoje důsledky. Od začátku jsem čekala, že tam proběhne nějaké „enemies to lovers“ s Qin Zhengem, ale bylo to tak dobře ukryté, až jsem si celou první polovinu knížky myslela, že jsem se spletla. Finální zvrat ohledně jejich vztahu byl taky super, 100 bodů z 10, nemám námitek.
Budování nového režimu se mi taky líbilo. Jako obyvatel země bývalého komunistického bloku mi kosa a kladivo trochu cukaly duší, ale protože knížka ukazovala i negativa a kroky vedle, které nový režim udělal (například tajná policie, která se během pár měsíců změní v domácí teroristy nebo způsoby, jakým se lidé i v rovnosti okamžitě snaží mít víc než soused apod.), skoro si myslím, že šlo o něžné naznačení dalšího vývoje Zhengova režimu, zvlášť vzhledem k epilogu. Hodně si cením, jak Heavenly Tyrant zdůrazňuje moc propagandy na obou stranách.
Co se týče milostného trojúhelníku (a teď to myslím v dobrém, protože Iron Widow měla snad jediný skutečný milostný trojúhelník – tedy ten, kde se mají všechny strany rády – který jsem kdy četla), ten byl samozřejmě narušený faktem, že zbytky Shimina drží „bohové“ jako rukojmí a mezi Zetian a Yizhim stojí Zheng. Scéna, kdy Zetian a Yizhi společně truchlí v bytě Shiminovy rodiny byla nádherná, ale jinak jsem mezi nimi pouto úplně necítila. Nebo přesněji tak, Shimin byl navzdory své absenci v příběhu mnohem výraznější než Yizhi, jehož trajektorie byla sice jasně popsaná, ale pocitově se do děje příliš nepropsala.
Z ostatních postav se v ději nějak výrazněji vyskytovala jenom Qieluo, což mi vyhovovalo, protože mě bavila už v Iron Widow, a navíc to hezky podtrhlo, jak izolovaná Zetian skutečně je. (Technicky tam ještě byl Sima Yi, ale koho zajímá.) Co se týče nových postav, výrazněji vystupovaly jen Zetianina komorná Wan'er a Yizhiho sestra Taiping, u nichž se mi líbilo, že byť se pohybovaly kolem Zetian, nebyla středobod jejich vesmíru. Jinými slovy, jestli něco Xiran Jay Zhao skutečně umí, pak je poměrně nenuceně obracet známá klišé (např. vedlejší postavy žijí jen skrz hlavní nebo šikanovat někoho znamená mít ho rád) úplně na hlavu a dělat to docela přirozeně.
A teď k tomu, co se mi na knížce nelíbilo, což byla struktura, tempo a konec. Dokud se knížka odehrávala buď v Chang'anu nebo na frontě, ubíhala mi sice pomalu, ale atmosféra byla známá a něco se pořád dělo, takže to pro mě fungovalo. Ve chvíli, kdy se Zetian a Zheng vydají do vesmíru, mě ale knížka ztratila. Z hlediska vnitřní logiky děje to rozhodnutí dávalo smysl, ale poslední kapitoly nás přenesly do světa, který měl úplně jinou atmosféru než Huaxia, byly hrozně přecpané novými informacemi na poměrně krátkém úseku, a končily způsobem, který mě, přiznám se, dopředu vyčerpává.
Po dočtení knížky si skoro myslím, že Heavenly Tyrant měl možná původně končit po startu letu do vesmíru – nakonec Zetianin konflikt se Zhengem, respektive spíš jeho vyvrcholení, by podle mě lépe fungovalo jako výstřel z pistole na začátku třetího dílu – ale ve snaze vyhnout se prokletí druhého dílu trilogie (byť nevím, jestli to má být trilogie) a odměnit čtenáře za to pomalejší tempo to napěchovali do finále. Ať už je to jakkoliv, z Heavenly Tyrant jsem byla spíš rozpačitá.
Třetí díl si určitě pořídím, protože chci vědět, co Xiran Jay Zhao zamýšlí s nově nastalou situací (a hlavně Qin Zhengem, který měl na konci knížky svůj Dath Vader moment, jež se určitě nevyvine tak, jak čekám), ale nebudu lhát, Heavenly Tyrant se mi nelíbil zdaleka tak jako Iron Widow.
Co se týče knížky jako takové, z té jsem byla taky trochu rozpačitá. Kostra příběhu byla dobrá: Zetian je po násilném převratu, který zahájila v závěru prvního dílu, prakticky tam, kde začala, a její situace se minutu od minuty horší. Líbilo se mi, že strávila takový čas na vozíčku, jiné knížky by ten úsek hojení přeskočily (zvlášť po korekční operaci, která napravuje předchozí znevýhodnění), ale tady má všechno svoje důsledky. Od začátku jsem čekala, že tam proběhne nějaké „enemies to lovers“ s Qin Zhengem, ale bylo to tak dobře ukryté, až jsem si celou první polovinu knížky myslela, že jsem se spletla. Finální zvrat ohledně jejich vztahu byl taky super, 100 bodů z 10, nemám námitek.
Budování nového režimu se mi taky líbilo. Jako obyvatel země bývalého komunistického bloku mi kosa a kladivo trochu cukaly duší, ale protože knížka ukazovala i negativa a kroky vedle, které nový režim udělal (například tajná policie, která se během pár měsíců změní v domácí teroristy nebo způsoby, jakým se lidé i v rovnosti okamžitě snaží mít víc než soused apod.), skoro si myslím, že šlo o něžné naznačení dalšího vývoje Zhengova režimu, zvlášť vzhledem k epilogu. Hodně si cením, jak Heavenly Tyrant zdůrazňuje moc propagandy na obou stranách.
Co se týče milostného trojúhelníku (a teď to myslím v dobrém, protože Iron Widow měla snad jediný skutečný milostný trojúhelník – tedy ten, kde se mají všechny strany rády – který jsem kdy četla), ten byl samozřejmě narušený faktem, že zbytky Shimina drží „bohové“ jako rukojmí a mezi Zetian a Yizhim stojí Zheng. Scéna, kdy Zetian a Yizhi společně truchlí v bytě Shiminovy rodiny byla nádherná, ale jinak jsem mezi nimi pouto úplně necítila. Nebo přesněji tak, Shimin byl navzdory své absenci v příběhu mnohem výraznější než Yizhi, jehož trajektorie byla sice jasně popsaná, ale pocitově se do děje příliš nepropsala.
Z ostatních postav se v ději nějak výrazněji vyskytovala jenom Qieluo, což mi vyhovovalo, protože mě bavila už v Iron Widow, a navíc to hezky podtrhlo, jak izolovaná Zetian skutečně je. (Technicky tam ještě byl Sima Yi, ale koho zajímá.) Co se týče nových postav, výrazněji vystupovaly jen Zetianina komorná Wan'er a Yizhiho sestra Taiping, u nichž se mi líbilo, že byť se pohybovaly kolem Zetian, nebyla středobod jejich vesmíru. Jinými slovy, jestli něco Xiran Jay Zhao skutečně umí, pak je poměrně nenuceně obracet známá klišé (např. vedlejší postavy žijí jen skrz hlavní nebo šikanovat někoho znamená mít ho rád) úplně na hlavu a dělat to docela přirozeně.
A teď k tomu, co se mi na knížce nelíbilo, což byla struktura, tempo a konec. Dokud se knížka odehrávala buď v Chang'anu nebo na frontě, ubíhala mi sice pomalu, ale atmosféra byla známá a něco se pořád dělo, takže to pro mě fungovalo. Ve chvíli, kdy se Zetian a Zheng vydají do vesmíru, mě ale knížka ztratila. Z hlediska vnitřní logiky děje to rozhodnutí dávalo smysl, ale poslední kapitoly nás přenesly do světa, který měl úplně jinou atmosféru než Huaxia, byly hrozně přecpané novými informacemi na poměrně krátkém úseku, a končily způsobem, který mě, přiznám se, dopředu vyčerpává.
Po dočtení knížky si skoro myslím, že Heavenly Tyrant měl možná původně končit po startu letu do vesmíru – nakonec Zetianin konflikt se Zhengem, respektive spíš jeho vyvrcholení, by podle mě lépe fungovalo jako výstřel z pistole na začátku třetího dílu – ale ve snaze vyhnout se prokletí druhého dílu trilogie (byť nevím, jestli to má být trilogie) a odměnit čtenáře za to pomalejší tempo to napěchovali do finále. Ať už je to jakkoliv, z Heavenly Tyrant jsem byla spíš rozpačitá.
Třetí díl si určitě pořídím, protože chci vědět, co Xiran Jay Zhao zamýšlí s nově nastalou situací (a hlavně Qin Zhengem, který měl na konci knížky svůj Dath Vader moment, jež se určitě nevyvine tak, jak čekám), ale nebudu lhát, Heavenly Tyrant se mi nelíbil zdaleka tak jako Iron Widow.
“It was one thing to gaze up and dream of infinity; it was another to reach the peak, only to plummet with so little warning.”
“Since when did we as a species abide by good sense? Why do cowardly men strike their wives after a reprimand at work? Why do mother scream at their children after a beating by their husband? Those unable to conquer their misfortunes take their fury out on more convenient targets.”
“It’s almost paralyzing, gazing into the truth that the universe is indifferent at its core. There’s no benevolent higher force that rights wrongs. No guarantee of justice. Our gods actively sabotage us. Those who create and enforce the rules are the ones who break them in the most heinous ways. Here at the highest levels of power, there is only awful battling worse.”
“Power should belong to those who want to make real change, not those who indulge in empty pleasures.”
“Huaxia had been a pile of ash that hadn’t known it was gunpowder until Qin Zheng threw a match at it.”
“Morality is a luxury those of us born to be chewed up and and spat out simply cannot afford.”
“A revolution is always a tragedy, a destructive force unleashed by those stripped of every last option of peace. There’s no revolutionary in history who doesn’t wish they could’ve gotten what they wanted withing the world order they knew, but you cannot reform a system designed to keep power out of your hands.”
“There’s no right or wrong when it’s survive or succumb. I can’t torment myself for putting my own interests first, or I will lose to those who do it with ease. ”
“The way to free women isn’t by demanding they adapt to the traits men are praised for.”
“There are two different types of freedom. Negative freedom is the absence of external interference against doing something, while positive freedom is having the resources to actually do it.”
“Those like us were not meant to be kind. We were born to rage and burn and destroy all that must be destroyed, so that maybe, one day, much better people than us can live in a world where they’re rewarded for their kindness instead of having it twisted to bind them.”
“There is a spark in the human heart that cannot be extinguished, that yearns for freedom no matter the price, no matter the odds, no matter the weight that smothers it down.”