_______
“I want a real universe. I want the people to have a chance. I want free will to be a real thing. People deserve the chance to live in the real world. Even if there are no angels. No demons. No us.”
 |
| zdroj: imdb.com |
Po zvratu událostí, který mě v současné atmosféře vlastně ani tak nepřekvapil jako jen zklamal, jsem v jakékoliv zakončení Good Omens nedoufala a popravdě mě přestalo úplně zajímat, cokoliv chce Gaiman říct. Do finále se mi nejdřív nechtělo, ale nakonec mi to nedalo. Prakticky hned na první pohled mělo svoje problémy, ale vzniklo jen díky tomu, že pár lidí se rozhodlo za každou cenu dát našemu oblíbenému příběhu aspoň nějaký konec, a já na to prostě odmítám flusat. Na seriálech jsem vyrostla a každé nikdy nedokončené „To Be Continued…“ mě pořád mrzí, takže si vážím toho, že někdo řekl ne.
Nelaskavých recenzí se za ty dva týdny, co je The Finale venku, na internetu nastřádalo docela dost, a všechny kritizují hlavně uspěchaný, nedotažený příběh. Přiznám se, že mi tihle ostří bojovníci za klávesnicí přijdou trochu směšní; zápletka, která měla mít k dispozici cca 300 minut se smrskla na 90 a přišla o hlavního kreativce – což ne vždycky znamená pokles na kvalitě, ale v tomto specifickém časovém rámci se to dalo čekat – to musela zákoně schytat, takže pokud je někdo zraněný, tak hlavně vlastními nepřiměřenými očekávání. Kdokoliv to zapínal musel vědět, že nedostane zakončení v kvalitě, ve které byla druhá řada, a už vůbec ne v kvalitě první; ta skutečná otázka byla, jestli se to uzavře aspoň trochu uspokojivě.
Za mě je odpověď ano. Troufám si říct, že většina z nás ten seriál sledovala pro vztah mezi Aziraphalem (Michael Sheen) a Crowleym (David Tennant), kteří se s námi na konci druhé řady rozloučili polibkem, který odstartoval tisíce fanfiků, a pořádným angstem, takže z tohoto pohledu pro mě byl konec uspokojivý. Jasně, Anthony a Asa nejsou úplně Aziraphale a Crowley a jasně, Aziraphale a Crowley se ani nepolíbili (nebudu lhát, že mě to nezklamalo, ten polibek na prsty bylo proboha co?), ale jak řekla kamarádka, ti dva byli pro lidstvo připravení se obětovat hned na začátku a konec znamená, že se najdou v každém vesmíru, takže to prostě beru.
Hlavní zápletka byla tak nějak prázdná – myslím vizuálně, v těch kulisách se pohybovalo tak pět lidí – a zároveň tam byly věci, bez kterých bych se obešla. Ježíš (Bilal Hasna) mě sice bavil, ale celá jeho linka byla nakonec úplně bezpředmětná, což samozřejmě mohlo fungovat, ale ne tady. Stejně tak se přiznám, že jsem nepotřebovala Aziraphalovo a Crowleyho setkání během války, to mi taky nic nedalo. Oproti tomu whodunitka v nebi, byť poněkud průhledná, mě bavila hodně a přála bych si, aby strávili víc času s Michael (Doon Mackichan), Uriel (Gloria Obianyo), Saraqael (Liz Carr), Muriel (Quelin Sepulveda) a vlastně i Metatronem (Derek Jacobi), mohli jsme si užít nebe v celé jeho dysfunkci. I tak jsem ale Michael rozuměla, abych řekla pravdu.
Co se týče úplného závěru… Jak jsem psala výš, beru ho, ale přiznám se, že jako konec té nebeské zápletky mě to trochu zklamalo. Zaprvé mi to celé přišlo trochu moc doslovné a zadruhé, když už ukázali Boha, měla to být Frances McDormand, která vyprávěla první řadu (úplně upřímně, moje první reakce byla litovat, že to není Emma Thompson, protože jsem myslela, že to původně byla ona a ne Frances McDormand, a protože Emma Thompson je bůh). Tanya Moodie rozhodně nebyla špatná, ale kontinuita by byla lepší. Potěšil mě nicméně Sean Pertwee (Brian Cameron), byť to byla opět zápletka, na které strávili víc času, než kolik si mohli dovolit.
Celkově nebylo The Finale ideální konec, ale nebylo to tak, že měli všechen prostor na světě a podělali to, protože jim přeskočilo (viz HIMYM nebo Dexter). Myslím, že za daných okolností udělali, co mohli, a jsem ráda, že to nezůstalo otevřené navždy.
Nelaskavých recenzí se za ty dva týdny, co je The Finale venku, na internetu nastřádalo docela dost, a všechny kritizují hlavně uspěchaný, nedotažený příběh. Přiznám se, že mi tihle ostří bojovníci za klávesnicí přijdou trochu směšní; zápletka, která měla mít k dispozici cca 300 minut se smrskla na 90 a přišla o hlavního kreativce – což ne vždycky znamená pokles na kvalitě, ale v tomto specifickém časovém rámci se to dalo čekat – to musela zákoně schytat, takže pokud je někdo zraněný, tak hlavně vlastními nepřiměřenými očekávání. Kdokoliv to zapínal musel vědět, že nedostane zakončení v kvalitě, ve které byla druhá řada, a už vůbec ne v kvalitě první; ta skutečná otázka byla, jestli se to uzavře aspoň trochu uspokojivě.
Za mě je odpověď ano. Troufám si říct, že většina z nás ten seriál sledovala pro vztah mezi Aziraphalem (Michael Sheen) a Crowleym (David Tennant), kteří se s námi na konci druhé řady rozloučili polibkem, který odstartoval tisíce fanfiků, a pořádným angstem, takže z tohoto pohledu pro mě byl konec uspokojivý. Jasně, Anthony a Asa nejsou úplně Aziraphale a Crowley a jasně, Aziraphale a Crowley se ani nepolíbili (nebudu lhát, že mě to nezklamalo, ten polibek na prsty bylo proboha co?), ale jak řekla kamarádka, ti dva byli pro lidstvo připravení se obětovat hned na začátku a konec znamená, že se najdou v každém vesmíru, takže to prostě beru.
Hlavní zápletka byla tak nějak prázdná – myslím vizuálně, v těch kulisách se pohybovalo tak pět lidí – a zároveň tam byly věci, bez kterých bych se obešla. Ježíš (Bilal Hasna) mě sice bavil, ale celá jeho linka byla nakonec úplně bezpředmětná, což samozřejmě mohlo fungovat, ale ne tady. Stejně tak se přiznám, že jsem nepotřebovala Aziraphalovo a Crowleyho setkání během války, to mi taky nic nedalo. Oproti tomu whodunitka v nebi, byť poněkud průhledná, mě bavila hodně a přála bych si, aby strávili víc času s Michael (Doon Mackichan), Uriel (Gloria Obianyo), Saraqael (Liz Carr), Muriel (Quelin Sepulveda) a vlastně i Metatronem (Derek Jacobi), mohli jsme si užít nebe v celé jeho dysfunkci. I tak jsem ale Michael rozuměla, abych řekla pravdu.
Co se týče úplného závěru… Jak jsem psala výš, beru ho, ale přiznám se, že jako konec té nebeské zápletky mě to trochu zklamalo. Zaprvé mi to celé přišlo trochu moc doslovné a zadruhé, když už ukázali Boha, měla to být Frances McDormand, která vyprávěla první řadu (úplně upřímně, moje první reakce byla litovat, že to není Emma Thompson, protože jsem myslela, že to původně byla ona a ne Frances McDormand, a protože Emma Thompson je bůh). Tanya Moodie rozhodně nebyla špatná, ale kontinuita by byla lepší. Potěšil mě nicméně Sean Pertwee (Brian Cameron), byť to byla opět zápletka, na které strávili víc času, než kolik si mohli dovolit.
Celkově nebylo The Finale ideální konec, ale nebylo to tak, že měli všechen prostor na světě a podělali to, protože jim přeskočilo (viz HIMYM nebo Dexter). Myslím, že za daných okolností udělali, co mohli, a jsem ráda, že to nezůstalo otevřené navždy.