_______
“That's the trouble with you lot. You don't just see things in black and white. Sometimes, you've just gotta blur the edges.”
 |
| zdroj: imdb.com |
Aziraphale (Michael Sheen) a Crowley (David Tennant) byli stejně skvělí jak obvykle, všechny jejich interakce a hlavně plány byly přesně to, co jsem od těch dvou čekala. Hrozně mě potěšilo, že se vrátili k historickým flashbackům, byť jeden z toho bylo (míň zajímavé) pokračování flashbacku z první řady. V současnosti mě mnohem víc než jejich seznamka (byť bylo extrémně vtipné, že Crowley, had pokušitel, měl takový problém dát dva lidi dohromady) bavily jejich přístupy a interakce s o vzpomínky (a mysl) připraveným Gabrielem (Jon Hamm). Jon Hamm byl podle mě absolutní hvězda druhé řady, dal si to neskutečně, milovala jsem každou minutu, kdy byl na obrazovce.
Když už jsme od Gabriela, všechno od jeho "já to (doslova) balím" v Nebi až po odhalení mouchy a lovestory s Beelzebubem (Shelley Conn) bylo skvěle vymyšlené: zpětně jeho chování dává absolutní smysl, ale v průběhu jsem je z ničeho nepodezřívala a příjemně mě překvapili. (Ještě víc mě překvapilo, že na rozdíl od úplného konce jsem si to nestihla vyspoilerovat.) Nebudu lhát, že jsem po první řadě na nějaké Gabriel/Beelzebub povídky na AO3 nekoukala, takže o to větší radosti jsem z toho vývoje měla. Nina (Nina Sosanya) a Maggie (Maggie Service) byly hlavně sladké, ale příjemně mě překvapili s tím, jak pozvolna a rozumně na to šly: o to to pro mě byla lepší romance, protože si můžu představovat, že až na to dojde, skutečně jim to vydrží.
Shax (Miranda Richardson) měla fantastické kostýmy, ale nakonec mi nepřišla o moc jiná než Hastur v první řadě, byť Miranda Richardson si to dala hezky a přeju jí, že měla příležitost zkusit si v rámci jednoho projektu tak jiné role. Plus se mi líbil její vztah s Furfurem (Reece Shearsmith) a na začátku i s Crowleyim. Michael (Doon Mackichan) byla jako vždycky dokonalá, znovu bych si přála trochu víc prostoru, zvlášť protože Uriel (Gloria Obianyo) a Saraqael (Liz Carr) tam prostě jenom byly. Hodně se mi ale líbila Muriel (Quelin Sepulveda), doufám, že pokud bude třetí řada, dostane víc prostoru.
Co se týče toho konce, měla jsem ho samozřejmě vyspoilerovaný (nevyhýbat se spoilerům je moje toxická vlastnost), a upřímně, nemohlo to dopadnout jinak. Jeden by čekal, že při vzpomínce na Joba (“Well, you're not on Hell's side.” - “I go along with Hell as far as I can.” / “But what am I?” - “You're just an angel who goes along with Heaven as far as he can.”) už Aziraphale nebude tak naivní, na druhou stranu na příkladu Gabriela bylo jasně ukázáno, že jeho podstatou je věřit v to dobré v každé situaci, zatímco Crowley to má naopak - v tom je mezi nimi rozdíl, ne v tom, že jeden přísluší Nebi a druhý Peklu - takže jeho rozhodnutí dává smysl. A Crowleyho taky. To ale neznamená, že mě trošku nezničili, a že Metatron (Derek Jacobi) nebyl trochu deus ex machina.
V tuto chvíli už je asi patrné, proč se mi druhá řada líbila víc než ta první, soustředila se čistě na dospělé vztahy a koncepty (aniž by byla explicitní, to se taky často nevidí) a hodně vycházela ze základů, které postavila první řady (dokonce i postavy se buď vrátily nebo aspoň zrecyklovali herce). Kulisy a efekty byly opět fantastické - v Give Me Coffee or Give Me Death bych chtěla sedět, s otevřeným notebookem předstírat, že píšu, ale ve skutečnosti civět z okna na ulici - upřímně nevím, jak to dělají, že ačkoliv to musí být před zelenou stěnou, nevypadá to zdaleka tak uměle a "nehmotně" jako většina ostatní současné produkce. Kostýmy už jsem zmínila u Shax, ale platilo to pro všechny - opět dokonalé.
Zkrátka a dobře, druhá řada Good Omens pro mě byla pecka a pokud nebude třetí, tak doufám, že Neil Gaiman aspoň napíše knížku, jak sliboval na Tumblru.