_______
 |
| zdroj: imdb.com |
Marshall (Jason Segel) a Lily (Alyson Hannigan) prakticky celou sezónu řešili, jestli se Marshall stane soudcem nebo s Lily odjede do Říma, aby měla svou kariéru. Trochu se to táhlo, především protože se táhla i Marshallova cesta do Farhamptonu, ale Daphne (Sherri Shepherd) byla nakonec skvělá, její příběh dojemný a to natahování aspoň nějak využili. Všechno rozsekli až tím, že Lily znovu otěhotněla (k Marvinovi přibyla Daisy), a Marshall se rozhodl vzdát se soudcování a odjet do Itálie s Lily, aby jí splnil její sen, když ona mu plní sen o velké rodině. Bylo to přeslazený, ale byli to Marshmallow a Lilypad, těm se to odpouští.
Robin (Cobie Smulders) a Barney (Neil Patrick Harris) strávili celou sezónu na cestě k oltáři. Znovu a znovu se objevovaly problémy, které společně překonávali a zjišťovali, že i tak chtějí být spolu. "Swarkles" bylo vždycky moje OTP čistě proto, že by podle mě v reálu fungovali. Byli stejní tam, kde stejní být měli, a jiní tam, kde jiní být měli, a uměli spolu být. Nakonec je osud vždycky svedl k sobě. O to víc bolí, jak je zavraždili ve finále.
Robin a Ted (Josh Radnor) dostanou zmínku, protože nám je i tuto sezónu - opakuji tu sezónu, která se odehrávala na svatbě Robin a Barneyho - cpali do chřtánu a naprosto nám tak znemožňovali uvěřit, že se Ted skutečně upřímně zamiloval do matky svých dětí. Což podle finále zjevně ani nebylo potřeba, takže je to vlastně vtip na mě, že mi unikl ten foreshadowing.
Ted (Josh Radnor) a matka/Tracy (Cristin Milioti) byli supersladcí. Ačkoliv byla matka představená a napsaná tak, aby Tedovi absolutně sedla (stejně jako kdysi ta striptérka (Becki Newton) pro Barneyho), jejich scény byly sladké a Cristin Milioti odvedla výbornou práci. Měla ostudně málo prostoru na to, že jde o titulní postavu, ale i tak dokázala, že jsem se do Tracy zamilovala. O to horší pro mě byl konec, který nejen že odhalil, že Ted Tracy nikdy nemiloval tolik, jako Robin, ale navíc Tracy zabil. Aneb jak zničit seriál v padesáti minutách.
Z epizod mě hodně vypíchnu Last Time in New York (souboj s meči!); The Poker Game; The Lighthouse (hrozně jsem chtěla vidět, jak Robin Barneymu řekne, že nemůže mít děti); Mom and Dad (protože ta věc s ananasem); The Rehearsal Dinner (oh, Kanada); Slapsgiving 3: Slappointment in Slapmarra (slap bet bohužel časem přestala být vtipná, ale Tarantino style jim šel); How Your Mother Met Me (highlight sezóny); a Gary Blauman (závěrečný dlouhý záběr na to, jak dopadly některé vedlejší postavy seriálu, byl skvělý).
Z guest stars potěšili Edward Herrmann (rev. Robert Lowell, Knight Vision), Anna Camp (Cassie) a Roger Bart (Curtis). Těch herců a vedlejších postav, které jsem hrozně ráda viděla v poslední řadě, bylo samozřejmě víc, ale tihle mi zůstali v hlavě, a navíc se mi nechce vypisovat všechny ty, co už tam byli. Prostě v tomto aspektu si vůbec nevedli špatně. (A řekli nám jméno Bla Bla.)
Finále: Upřímně se mi o tom snad ani nechce psát, od toho, co jsem to viděla, to řeším buď na Lapiduchu nebo na Facebooku. Marshmallow a Lilypad byli sladcí. Jsem ráda, že se Marshallovi nakonec povedlo být soudcem, a jsem ráda, že žili šťastný život. Teda a Tracy jsem už prozradila u jejich bodu, nemám k tomu víc co říct. The mother of disappointments. Nemohla jsem uvěřit tomu, že se Barney a Robin po třech letech rozvedli. Jistě, manželství končí, ale kvůli takové kravině potom, co spolu překonali? Ani se to nepokoušeli nijak zachránit? Ten katapult charakterů Barneyho a Robin zpátky do první řady byl neuctivý k hercům a práci, kterou odvedli, a nedával smysl. Stejně jako Barneyho znovunalezený smysl života v dceři s nějakou bezejmennou fuchtlí. Línější twist, aby si ospravedlnili ten shitty a lazy writing, jsem dlouho neviděla.
Robin a Teda nemám už sílu komentovat, opravdu ne. Vzhledem k tomu, že scény s dětmi byly předtočené, nemůžu uvěřit, že si scénáristé střihli to, co já sama bych si nikdy nedovolila - narvat na postavy, které prošly devítiletým vývojem, konec, který jsem měla vymyšlený někdy na začátku. Pro jejich vlhký sen donutit nás věřit, že Ted a Robin jsou ten pár, jejichž láska překoná všechno a nakonec se shledají, zabili tolik věcí, které jsem na seriálu měla ráda, včetně (doslova) Tracy, že pro to vlastně ani nemám víc slov. Jediné, co zbývá, je ocitovat jednoho filosofa z tumblru: “You can tell How I Met Your Mother is supposed to be a comedy because that ending was a fucking joke.”
Myslím, že jedna moje část pořád trochu doufá, že je to aprílový žert. Ta druhá, až přestane být neuvěřitelně vzteklá, bude jen smutná, protože kdykoliv si teď pustím nějakou oblíbenou starší epizodu seriálu, bude tam ta hořkost z toho, jak to končí. A to je na tom finále to nejhorší, už nikdy z hlavy nevymažu, že Ted svým dětem vypráví, jak potkal jejich matku, ale o jejich matce to skoro není a nikoho vlastně nezajímá. Tou padesátiminutovou epizodou nejen, že mi pokazili celý den, ale navíc docela krutě zabili celý seriál, který jsem milovala, a to jim neodpustím.
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
