 |
| zdroj: imdb.com |
IMDb. Winter’s Tale na mě už nějakou dobu vyskakovalo na Instagramu, a to hlavně ve formě různého fanartu (vlastně když nad tím tak přemýšlím, tak to patrně byl jen jeden autor, ale opakovaně), takže jsem nakonec podlehla. Hodnocení to mělo otřesné, ale řekla jsem si, že když s ním budu souhlasit, aspoň si splním svou kvótu na špatný film pro tento měsíc. Po dokoukání ale musím seznat, že to nebyl ani dobrý film, ani dobrý špatný film. Bylo to prostě jen meh.
Nesnáším, když narazím na hezký příběh s fungujícím zvratem, u kterého si můžu krásně poplakat, ale celé je to totálně zabité utahaným provedením, nedotaženým nadpřirozeným prvkem a filozofováním, které nikam nevede. Jak jsem to pochopila, jádrem příběhu měla být zdánlivá náhodnost a nevyzpytatelnost osudu, která je ale pečlivě monitorovaná nadpřirozenými silami na obou soupeřících stranách (definovaných podle křesťanské rétoriky), ale to absolutně nefungovalo, protože co nám doslova nevyhláskovali v dialozích, to tam nebylo. A když už jsme u dialogů, ty mi chvílemi přišly až nesmyslné a popravdě řečeno trochu hloupé.
S Colinem Farrellem (Peter) mám trochu komplikovaný vztah, protože ačkoliv ho většinou ráda vidím (nakonec hraje v jednom z mých nejoblíbenějších filmů), nemyslím si, že je zvlášť dobrý herec, a jelikož tenhle film stál na něm, hodně to vyniklo. (Plus Peterovi mělo být 21 let? Ale no tak.) Jediné skutečné emoce jsem z něj cítila ve chvíli, kdy si Peter uvědomí, že všichni, koho znal, jsou mrtví, jinak to bylo tak nějak sterilní. Jessica Brown Findlay (Beverly) je pravý opak, byla fantastická od první scény, ale jelikož je jen v první polovině filmu, moc nám to nepomohlo. Navíc mi přišlo, že ti dva neměli vůbec žádnou chemii, a vzhledem k faktu, že ta jejich velká láska není ani uvěřitelně napsaná, to celé vyznělo trochu prázdně.
Russell Crowe (Pearly) je mi extrémně nepříjemný, ale to nebyl Pearlyho největší problém. Nejvíc mu ublížila ta dvojaká rozviklaná charakterizace; Pearly dával smysl jako mafián a jako démon, ale obojí dohromady pro mě nefungovalo. Stejně tak pro mě nefungoval Will Smith jako Lucifer, ale jestli měla v tom filmu nějaká dvojice chemii, byli to „Lu“ a Pearly. Old man yaoi, anyone? (AO3 je překvapivě pusté.) Willa (McKayla Twiggs / Eva Marie Saint) mi na roli, kterou ve filmu sehrála, přišla hodně odfláklá, a pro ty vřelé city mezi ní a Peterem tam taky nebyl moc důvod.
Zkrátka a dobře, Winter’s Tale byl dobrý příběh v sice hezky obsazeném, ale jinak až amatérsky špatném provedení, což dělá tu dvouhodinovou stopáž prakticky neodpustitelnou. Logicky mě ale začala zajímat knižní předloha a ke svému překvapení jsem ji našla v originále v pražské knihovně, takže ji zkusím, ale jelikož se názory různí i na ni, moc tomu nedávám. Film je ale i za mě propadák, ale bohužel ne ten kultovní.
Nesnáším, když narazím na hezký příběh s fungujícím zvratem, u kterého si můžu krásně poplakat, ale celé je to totálně zabité utahaným provedením, nedotaženým nadpřirozeným prvkem a filozofováním, které nikam nevede. Jak jsem to pochopila, jádrem příběhu měla být zdánlivá náhodnost a nevyzpytatelnost osudu, která je ale pečlivě monitorovaná nadpřirozenými silami na obou soupeřících stranách (definovaných podle křesťanské rétoriky), ale to absolutně nefungovalo, protože co nám doslova nevyhláskovali v dialozích, to tam nebylo. A když už jsme u dialogů, ty mi chvílemi přišly až nesmyslné a popravdě řečeno trochu hloupé.
S Colinem Farrellem (Peter) mám trochu komplikovaný vztah, protože ačkoliv ho většinou ráda vidím (nakonec hraje v jednom z mých nejoblíbenějších filmů), nemyslím si, že je zvlášť dobrý herec, a jelikož tenhle film stál na něm, hodně to vyniklo. (Plus Peterovi mělo být 21 let? Ale no tak.) Jediné skutečné emoce jsem z něj cítila ve chvíli, kdy si Peter uvědomí, že všichni, koho znal, jsou mrtví, jinak to bylo tak nějak sterilní. Jessica Brown Findlay (Beverly) je pravý opak, byla fantastická od první scény, ale jelikož je jen v první polovině filmu, moc nám to nepomohlo. Navíc mi přišlo, že ti dva neměli vůbec žádnou chemii, a vzhledem k faktu, že ta jejich velká láska není ani uvěřitelně napsaná, to celé vyznělo trochu prázdně.
Russell Crowe (Pearly) je mi extrémně nepříjemný, ale to nebyl Pearlyho největší problém. Nejvíc mu ublížila ta dvojaká rozviklaná charakterizace; Pearly dával smysl jako mafián a jako démon, ale obojí dohromady pro mě nefungovalo. Stejně tak pro mě nefungoval Will Smith jako Lucifer, ale jestli měla v tom filmu nějaká dvojice chemii, byli to „Lu“ a Pearly. Old man yaoi, anyone? (AO3 je překvapivě pusté.) Willa (McKayla Twiggs / Eva Marie Saint) mi na roli, kterou ve filmu sehrála, přišla hodně odfláklá, a pro ty vřelé city mezi ní a Peterem tam taky nebyl moc důvod.
Zkrátka a dobře, Winter’s Tale byl dobrý příběh v sice hezky obsazeném, ale jinak až amatérsky špatném provedení, což dělá tu dvouhodinovou stopáž prakticky neodpustitelnou. Logicky mě ale začala zajímat knižní předloha a ke svému překvapení jsem ji našla v originále v pražské knihovně, takže ji zkusím, ale jelikož se názory různí i na ni, moc tomu nedávám. Film je ale i za mě propadák, ale bohužel ne ten kultovní.