 |
| zdroj: imdb.com |
Důležitý kontext hned na začátek - na film jsem šla s partou, sama bych si ho nejspíš nevybrala, ale nešla jsem na něj s odporem, naopak jsem měla plnou důvěru v talent a osobní kouzlo Dakoty Johnson (poslední romcom, kterou jsem s ní viděla, bylo How to Be Single, a to mě hodně bavilo). Celý film jsem čekala, kdy se projeví aspoň jedno z toho, nebo kdy se objeví ten slibovaný humor či pointa, ale nedočkala jsem se absolutně ničeho.
Struktura romcom tam byla: dohazovačka Lucy (Dakota Johnson) má dva kandidáty na vztah a musí se rozhodnout, jestli chce zajištěného a pragmatického Harryho (Pedro Pascal) nebo svého bývalého přítele a neúspěšného herce/úspěšného číšníka Johna (Chris Evans), který neustále smrdí korunou. Od začátku je jasné, koho si vybere, a bohužel to není, protože by měl film tak zmáknutý foreshadowing, ale protože se nestane nic, co by se nedalo uhodnout z plakátu. A co je úplně nejhorší, v celém filmu jsou tak tři vtipy, a dva z toho jsou vtipné jen protože je pronesl Pedro Pascal (podle slečen v řadě přes uličku). To je asi ten nejhorší zločin celého filmu: předvídatelnost se dá odpustit, pokud to má humor a švih, ale tady nebylo ani jedno.
Druhý nejhoší zločin toho filmu byl fakt, že na pozadí otevřeli zájímavé téma - sexuální napadení na rande sjednané přes agenturu a kdo nese jakou zodpovědnost - ale jenom do něj nahlédli, aby měla Lucy důvod pochybovat o své lukrativní práci, a nic víc s tím nedělali. To byla podle mě chyba, protože Dakota Johnson podala v rámci této linky jediný skutečně kvalitní herecký výkon a její scény s napadenou klientkou Sophií (Zoë Winters) měly víc smyslu a hlavně srdce, než cokoliv, co Lucy prováděla s Johnem a Harrym. Jasně, chápu, že to byla romcom, na druhou stranu jak už jsem zmínila výš, „com“ tam nebyla žádná a „rom“ mě taky dvakrát neuspokojila, takže mohli dovalit aspoň něco.
Co se týče toho ústředního romantického „trojúhelníku“ (upřímně, ten film mohl uspět jedině, pokud by to byl skutečný trojúhelník a končilo to neuvěřitelně atraktivní triádou), ten mě kromě předvídatelnosti - způsobené hlavně tím, že je z množství prostoru, který je Harrymu věnovaný, víc než jasné, že není skutečně ve hře - naštval ještě tím, že si Lucy vybrala chlapa, který se od jejich rozchodu nezměnil, nevyrostl ani nepoučil - doslova se mu vrhla kolem krku ve chvíli, kdy řekl „tak jako asi bych se mohl v pětatřiceti začít skutečně snažit, no“, laťka je skutečně v pekle - a že je její touha po někom, kdo s ní umí finančně držet krok, prezentovaná jako charakterová vada. To mi zdaleka nepřišlo tak hrozné jako fakt, že má dobře placenou práci a dělá vědu z toho, že skutečně nevěří tomu, co dělá (jako 95 % z nás, to je zas privilegovaný problém neproblém), a dokonce je připravená odmítnout povýšení, přestože se zrovna rozhodla vrátit k někomu, kdo téměř neuživí ani sám sebe. Jinými slovy, Lucy není morální ani vyléčená materialistka, Lucy je prostě blbá.
Zároveň jsem byla absolutně v šoku z těch podprůměrných hereckých výkonů. Dakota Johnson hrát umí, ale tady většinu času zněla, že čte audioknihu, a skutečně přesvědčivá byla jen v několika málo momentech, jak jsem psala výš. Pedro Pascal se snažil uplatit svůj komediální talent, ale neměl moc s čím pracovat, a od Chrise Evanse jsem upřímně moc nečekala, takže tam jsem se aspoň nezklamala. Část mého rozčarování je určitě způsobená tím, že nikdo neměl s nikým chemii, ale naprostá většina plyne ze scénáře, který byl hrozně nepřirozený a motal se pořád dokolečka. Ten fakt, že postavy i na konci deklamovaly to stejné, co na začátku, podle mě krásně dokazoval, že tam prostě absolutně absentoval skutečný příběh.
Ačkoliv celkem lituju peněz za vstupné, stejně jsem ráda, že jsem na ten film nešla sama, protože podle kritik a prvních ohlasů jsme byly asi jediné divačky na zeměkouli, které nepochopily, co a pro koho to vlastně bylo. Jedna moje kamarádka film přejmenovala na „Moralisté“ a to je podle mě přesné: ten film se snaží o sociální kritiku a snad možná i kritiku žánru, ale ve skutečnosti doslovně a těžkopádně neříká vůbec nic nového. A co hůř, dělá to tak pomalu a nevtipně, až se zdá, že ani herce samotné to nebaví hrát.
Od Materialists jsem neměla žádná očekávání, a přesto jsem byla zklamaná. Je to jedno z těch šikovně obsazených a marketovaných nic, které vás skoro přesvědčí, že vám to tak přijde, protože jste na ten film prostě příliš hloupí, ale nejste. Ušetřete si peníze a počkejte na streamování. (To platí zvlášť pro fanynky Pedra Pascala, který je tam cca 15 minut čistého času, to fakt nestojí za řeč.)