Karel Čapek: Trapné povídky (1921)

„Každý má svou slabost, ale ničím ho neurazíš víc, než poznáš-li ji.“

zdroj: mlp.cz

Nemám ve čtečce ani knihovně moc povídkových sbírek, takže když mám na povídky chuť, většinou skončím u Čapka, jehož bibliografie snad nebere konce. Byť jsem si od nich moc neslibovala, Trapné povídky mě velmi příjemně překvapily poměrně pikantními a rozmanitými tématy. Nemyslím, že se k nim budu vracet, ale zároveń mě nevracely do dob povinné školní docházky a louskání knížek, do kterých jsem ještě nedospěla, a to je vždycky plus.

Otcové byla víc hořkosladká než smutná, protože se zdálo, že děvčátko a otec měli jenom sami sebe a teď je otec sám. Tři vyprávěly příběh paroháče, ze kterého se stal pasák, a skoro bych řekla, že kdyby šla Marie oběma pánům z cesty a oni si to mohli rozdat přímo, byli by všichni šťastnější. Helena byla až příliš dlouhé manifesto prvorepublikového „fuckboye“ a jako snad jediná se mi hrozně táhla. Na zámku mě bavila asi nejvíc, byla zajímavá Olgou i prostředím a byla v ní krásně použitá symbolika těch otevřených dveří na konci.

Peníze popisovaly nepřehlednou situaci, ve které bych normálně Jiřího litovala, ale vzhledem k tomu, jak o obou sestrách mluvil a přemýšlel, vůbec se jim nedivím, že jim byl akorát na tahání peněz, nic jiného se s ním dost dobře dělat nedalo. Surovec je do jisté míry opak Tři, byť nekončí o moc optimističtěji. Košile jsou šmejdi s kastroly ala první republika a hodně se mi líbilo, jak krásně je tam znázorněná emocionální manipulace. Uražený byl za mě asi stejně podnětný jako Helena, ale aspoń se tak netáhl. Tribunál byla spíš viněta než povídka a moc jsem se u ní nechytla.

Celkově jsou Trapné povídky jedním z těch lepších Čapků a dodaly mi odvahu vrátit se k tomu zbytku, takže za mě dobrý.

„Je to jen, jako by se vše minulé svalilo v těžké klubko; stačí zachytit nitku, i počne se odvíjet událost za událostí, ta, kterou by ráda vzkřísila pro své potěšení, i ta, kterou by chtěla navěky zapomenout.“ - Tři

„Bláhovče, co velikého jsi chtěl učinit? Zvedni své břímě; ale chceš-li učinit něco velikého, zvedni více; jak velikou tíhu uneseš, tak veliký jsi. Slabochu, klesáš pod vlastním břemenem? Vztyč se, abys mohl zvednouti klesajícího; jiného udělat nemůžeš, nechceš-li sám padnouti!“ - Peníze

„Tak vidíš, řekl si, každý má svou slabost, ale ničím ho neurazíš víc, než poznáš-li ji. Ach, jakou nesmírnou mravní citlivost chová člověk ve svých vinách! Ach, jak je bolestně a křehce útlý ve svých špatnostech! Dotkni se jeho skrytého zla; slyš pak, není-li to výkřik bolesti a urážky, který ti odpovídá. Copak nevidíš, že jda souditi viníka soudíš uraženého?“ - Košile