28. září 2024

D.E.B.S. (2004)

Love is harder than crime.

zdroj: imdb.com
IMDb. D.E.B.S. mi přistálo na radaru díky své lesbické zápletce a šla jsem do toho hlavně protože jsem chtěla zjistit, jestli je to film seskládaný z předvídatelných fetišů průměrného heteráka. Byla jsem ale příjemně překvapená: zaprvé faktem, že ta lesbická linka nebyla vedlejší linka existující pro lechtivé scény, ale hlavní zápletka, a zadruhé faktem, že navzdory kostýmům a marketingu tam v podstatě úplně chyběla sexualizace. Samozřejmě, kdybych si o tom něco zjistila, minimálně to první by mě nepřekvapilo, ale ráda žiju nebezpečně. (Jsem líná.)

Amy Bradshaw (Sara Foster) začne jako typická hlavní hrdinka, která všechno umí a všichni ji milují, aniž by pro musela hnout prstem, a bohužel se to nikam moc nepohne. Lucy (Jordana Brewster) mě bavila, což bylo překvapivé hlavně protože Jordana Brewster mě nebavila nikdy (vlastně jsem její předchozí role obvykle nesnášela), ale Lucy měla šťávu (zvlášť v porovnání s Amy) a přesvědčila mě, že je skutečně zamilovaná.

Max (Meagan Good) byla ten prototyp věčně nedoceněného dříče, které mám obvykle ráda, a navzdory tvrdé slupce ukázala i svou něžnější stránku, ze které Meagan Good vytěžila, co šlo. Janet (Jill Ritchie) byla profilovaná jako taková typická nanynka, ale její dějová trajektorie se mi líbila a upřímně mě asi bavila nejvíc. Dominique (Devon Aoki) existovala někde na hranici zábavného pozadí a chodícího stereotypu a nebavila mě vůbec.

Bobby (Geoff Stults) byl přesně ten typ chlapa, pro kterého jsem se bála, že je tenhle film psaný, byl krásně napřesdržku. Scud (Jimmi Simpson) byl fantastický pohůnek, 100/10, žádné výhrady. Ms. Petrie (Holland Taylor) byla dokonalý vzorek typického CEO a Mr. Phipps (Michael Clarke Duncan) měl asi dvě scény, ale hezky vystřídal Charlieho i tu patentovanou moudrou postavu, což mě bavilo, protože ani do jedné z těch rolí bych ho nedosadila.

Celkově jsem čekala, že D.E.B.S. bude víc parodie špionážního žánru, brala bych tam ještě trochu víc nadsázky, ale film mě pořád překvapil víc příjemně než nepříjemně a byť se k němu asi nevrátím, jsem ráda, že jsem ho viděla.