Oscar and Lucinda (1997)

In order that I exist, two gamblers, one obsessive, the other compulsive, must meet.

zdroj: imdb.com

IMDb. Nemohla jsem si pomoct, ale Oscar (Ralph Fiennes) mi v pár směrech připomínal střihorukého Edwarda; mimika Ralpha Fiennese v tom filmu byla neuvěřitelně jemná, postavu měl propracovanou s výrazy tváře, tóny hlasu, pohyby, drobnými zvyky... Cate Blanchett (Lucinda) jsem snad poprvé vůbec pořádně vnímala a byla úžasná - mimo to je neuvěřitelně krásná. Potěšil také Ciarán Hinds (reverend Dennis Hasset) a hlas Geoffreyho Rushe, který celým filmem prováděl.

Příběh sám o sobě mi přišel... nevím, jak to popsat. Vím, že láska Oscara a Lucindy byla nádherná a nevinná, ten film mi přišel o tolik jiný, než jsem poslední dobou viděla. Byla tam spousta momentů, které to vracely do reality, ale stejně, velká část z toho byla jako krásný, naivní sen - vztah Oscara Lucindy, jejich způsob řešení gamblerství, skleněný kostel...

Líbilo se mi, jak film celou dobu sváděl k představě, že prababička, o které vypravěč mluví, je Lucinda, a nakonec je to postava, o které se film zmiňuje jen tak mimochodem. Zvláštně a poněkud jednoduše založený Oscar s poněkud komplikovanou dušičkou nakonec zemře v potápějícím se skleněném kostele s vírou, že ho bůh trestá za vraždu, svedení ženy, zradu otce a Lucindy... A Lucinda se nezlobila a nezapomněla.

Svým způsobem je to pohádka, prostě je. Pohádka s krásnou hudbou, skvěle natočená, s krásnými lidmi... Film, co se na něj hodlám podívat znovu. A znovu. A pak možná ještě jednou. (I přes ten Ralphův zrzatý přeliv, br.)