Constantine (2005)

Those with the demon's touch like those part angel, living alongside us. They call it the balance. I call it hypocritical bullshit.

Přidat popisek

IMDb. Film jsem chtěla vidět už hrozně dávno, protože Rachel Weisz, ale zadařilo se mi až teďka. Myslím, že jsem právě našla svého oblíbeného komiksového hrdinu. John Constantine je cynik, skeptik, nemluva a fešák. Přesně můj typ.

Keanu Reeves (Constantine) se mi takto nelíbil od dob Matrixu. Co se týče Rachel Weisz (Angela), byla opět úžasná, krásná, nádherná. Měla jsem radost z toho, že je to filmová hrdinka, která nechodí v úplým oblečku, což se bohužel pokazilo, jakmile sundala sako. Když už ji nevyslečou, aspoň tam běhá ve věčně mokrým bílým tričku/košili, pod kterým má nanicovatou černou podprsenku.

Normálně na tento typ filmů nejsem, ale tohle se mi líbilo. Mám slabost pro kontrasty a tudíž pro boj mezi Nebem a Peklem, navíc v takovémto kabátě. Bylo to propracované, dávalo to smysl, a celý příběh měl naprosto dokonalý závěr. Doufala jsem, že to dopadne tak jak to dopadlo, snad ve všech směrech. Chadova (Shia LaBeouf) smrt byla naprosto zbytečná, naposledy mi dávala smysl smrt Beemana (Max Baker), odtud dál to umírat nemělo. Konec byl naprosto geniální tah.

Z Gabriel/Gabriela (pořád nevím) jsem měla celou dobu strach, Tilda Swinton byla v tomhle ohledu psychózní, a posadil mě na zadek Peter Stormare jako Satan. Byl tam chvíli, ale měla jsem pocit, jako by tam byl celý film - jen těch pár minut bylo herecký koncert. Viděla jsem ho předtím vlastně jen v Prison Break, takže tohle bylo příjemné (sakra) překvapení.

Celkově se mi ten film líbil hodně moc, rozhodně jeden z mých nejoblíbenějších tohoto typu.