Nine 1/2 Weeks (1986)

Every time I see you, you're smiling at me.

zdroj: imdb.com

IMDb. Tenhle film jsem chtěla vidět už hodně dlouho, zhruba stejně dlouho jako Basic Instinct. (Je to taky taková legenda, víme?) Narozdíl od druhého jmenovaného mě ale Nine 1/2 Weeks dostalo. Fakt se mi to líbilo.

A to nejen díky těm "zajímavějším" scénám. (I když uznávám, ta scéna s ledem měla rozhodně něco do sebe... A měla by i ta lednicová, kdybych nebyla vyrostla na Hot Shots! a neměla před očima smažící se volská oka.) Sedla jsem k tomu s tím, že jsem o tom věděla fakt jen to, že je to hanbatý, ale v momentě, kdy se John (Mickey Rourke) poprvé usměje, jsem věděla, že to bude pěkný psycho. A taky že bylo.

Celý ten film řešil v podstatě otázku, jak daleko člověk zajde, aby poznal sám sebe, svoje hranice. A mrazí z toho a děsí to. Ta paralela Elizabeth (Kim Basinger) a malíře se mi sakra líbila, a hrozně si mě získal konec. Škoda už byla napáchaná, ale stejně... Je dobře, že Elizabeth ty hranice našla. Kim Basinger a hlavně její image mě uhranuly, od začátku do konce. Elizabeth byla prototyp zatraceně sexy ženské... Mickey Rourke... mluvila jsem o jeho úsměvu. O tom, co tam předvádí dál, je zbytečný mluvit, dostal by mě taky. Prostě jsem tím filmem unešená.