6. března 2010

Lolita (1997)

What I heard then was the melody of children at play. Nothing but that. And I knew that the hopelessly poignant thing was not Lolita's absence from my side, but the absence of her voice from that chorus.

zdroj: imdb.com
IMDb. Film jsem viděla hodně dávno, a napřed druhou půlku, a pak první. A zpětně musím sebekriticky říct, že šel totálně a ostudně mimo mě. Já byla vedle jak ta jedle.

Pro ty, co viděli jen film, musí být Humbert (Jeremy Irons) jen oběť, svým způsobem. Oběť Lolity (Dominique Swain), obět Quiltyho (Frank Langella), dokonce oběť Charlotte (Melanie Griffith)... Nevykreslili ho úplně přesně, chyběla tam jeho minulost v Paříži, Valechka, Rita, spojnice mezi Lo a Anabelle a další podstatné detaily, které ukazovaly jeho povahu komplexně. To, co dělal Lolitě, v tom filmu chvílemi působilo jako forma vztahu a ne týrání.

Méně než ideální zpracování zdrojového materiálu stranou, líbil se mi Jeremy Irons, v rámci upraveného scénáře a reality filmu byl Humbert v plné síle té role. Melanie Griffith byla přímo knižní Charlotte, což bylo vzhledem k faktu, že herečku nakoukanou nemám, příjemné překvapení. U Dominique Swain jsem si nejprve Lolitou nebyla jistá, ale jakmile film postupoval, tak mě přesvědčila. Byla fakt dobrá.

Hodně dobré bylo, že většina replik byla přímo knižních. Nechybělo moje procítěné "you see, she had nowhere else to go" které ale v realitě filmu vyznělo tak nějak otupěle. A možná je to tím, že jsem se na film dívala tak brzo po dočtení, ale závěrečná řeč, taky přímo z knížky, mi přišla tak nějak nedokončená... Uvidíme s odstupem. Jinak si ale myslím, až na to rozcházení se v událostech a charakterech, a s přihlédnutím k brilantnosti knížky, že to je hodně dobré zpracování. Asi jedno z nejlepších v tomhle ohledu. A jako samostatný film je to taky kvalitka.