Match Point (2005)

There are moments in a match when the ball hits the top of the net, and for a split second, it can either go forward or fall back. With a little luck, it goes forward, and you win. Or maybe it doesn't, and you lose.

zdroj: imdb.com

IMDb. Dvakrát jsem to propásla v televizi a už dva roky si říkám, že se na to podívám, takže logicky přišel ten správný čas. Měla bych jednu výtku - přišlo mi to až příliš dlouhé. V polovině filmu jsem měla pocit, jako by se už schylovalo k vyvrcholení, ale ještě další půl hodiny se nic nedělo. Takové zvláštní.

Co ale bylo naprosto brilantní byla celá ta tenisová metafora, která je užitá i na konci, a co je ještě lepší, na konci by měl podle oné metafory Chris (Jonathan Rhys Meyers) prohrát, ale je to další výhra... relativně. Někdo má prostě štěstí, a jiný ne. Narozdíl od toho některé Chrisovy motivy mi přišly podivné a nejasné, a doteď nevím, co z toho byla přetvářka, a co bylo skutečné. Ale možná to tak mělo být.

Jonathan Rhys Meyers (Chris) byl brilantní jako vždycky, Scarlett Johansson (Nola) skvěle přirozená - jsem docela ráda, že mi přestala být protivná, protože je co zkoumat. Matthew Goode (Tom) pro mě začíná být kvalitou dobrého zážitku a Emily Mortimer (Chloe) byla především nádherná. (Tím ale nechci říct, že by špatně hrála.)

Příběh jako takový byl ale silný, byla jsem u něj jak na trní, jako kdybych vraždu páchala sama, a na konci jsem měla pocit, že je to vlastně trest, že dobří neskončili dobře a zlí neskončili špatně. A nebo to tak jen chci cítit... ("At least there would be some small sign of justice - some small measure of hope for the possibility of meaning.")