Enchanted (2007)

And so, they all lived happily ever after...

zdroj: imdb.com

IMDb. Další z filmů, na které se "dívám" už tři roky - zatím to vypadá, že jen doháním resty, a to hlavně proto, že Amy Adams je prostě k sežrání. Nejsem ani fanynka, ani "sledovač" Grey's Anatomy, takže mi prozatím půvaby Patricka Dempseyho zůstaly až do Enchanted skryty, nicméně velmi jsem se pokochala. (Šekuju, šekuju pěkně. Mám zas po kom slintat.) S Amy tvořili nádherný pár, přímo to mezi nimi jiskřilo, a absolutně vyzařovali přesvědčení postav, které hráli.

Přiznám se, že tak do poloviny filmu jsem trochu očekávala, že Robert (Patrick Dempsey) si vezme Nancy (Idina Menzel), obohacen díky setkání s Giselle (Amy Adams) o pohádkový nadhled, a Giselle se vdá za Edwarda (James Marsden), obohacená o trochu realismu, ale to by nemohla být hollywoodská pohádka, aby se to stalo, a nemohla bych to být já, abych to tak skutečně chtěla.

Ačkoliv jsem milovala všechny postavy - superroztomilého a hotovního Roberta, sladkou a krásnou Giselle, hezkého a tupého Edwarda i zlou Narissu (Susan Sarandon), klobouk dolů patří Nancy, která zůstala klidná a stoická tam, kde já bych Roberta vykuchala a Giselle uškrtila na jeho střevech, a která se z celého příběhu ponaučila nejvíc - vdala se po denní známosti za krasného a jednoduchého prince (!), zbavila se tchýně a ještě získala půl království. Šikovná holka.

Z herců dál potěšil Timothy Spall (Nathaniel) a hlas Julie Andrews (vypravěč), jediné výhrady mám skutečně jen k faktu, že Susan Sarandon a její Narissa měly příliš málo prostoru. Celkově jsem byla filmem unešená - nádherně pohádkově lehký, nevinně vtipný (koho nepobavilo, když Giselle zpívá z okna v NYC a přivolá všechny krysy z okolí, nebo když Edward zaklepe na dveře a otevře mu uhoněná matka vícero dětí, aby mu sdělila, že jde pozdě, tak ten kecá) příběh se skvělými hereckými výkony a skvělou hudbou na super soundtracku.

Pobavilo mě That's How You Know, které prostě bez Robertových prupovídek není ono, a roztála jsem při nádherné taneční scéně (na nádhernou So Close od Jona McLaughlina), při které by sice dostalo hyperglykemický šok i Love Actually, ale řekněte, není to nádhera? (A nezavidíte právě hrozně moc? Já jo.) Navíc spojení pohádkového a reálného světa bylo skvělý nápad, který vyzvedl jinak poměrně jednoduchou a tuctovou zápletku do čisté originality. Jediné, co mě mrzí je, že jsme neviděli animovaného Roberta, a že jsem to neviděla v kině.