 |
| zdroj: imdb.com |
Zaprvé, nepochopila jsem, o čem to vlastně bylo. Chápala jsem, že David (vždy úžasný Ben Kingsley) měl problémy se stárnutím, ztrátou lidí kolem sebe, hlavně přítele (Dennis Hopper) neschopností udržet si vztah dokonce ani se svým synem (Peter Sarsgaard), a chápala jsem dokonce i jeho pocity vůči Consuele (nádherná a dokonalá Penélope Cruz) - tahle linie byla fakt dobrá.
Co už jsem nepochopila bylo všechno okolo. Zápletka se synem víceméně nepotřebná, příliš mnoho detailů, zápletky s Georgem (Hopper) taky víceméně zbytečné - až na ty rozhovory nebyl potřeba. Navíc to jeho zjevování se po smrti bylo sprostě jen matoucí. Zápletka s Carolyn (Patricia Clarkson) končila tak jaksi podivně, že ten jejich závěrečný rozhovor tam ani být nemusel, vyvolalo by to stejný pocit. Všechny tyhle zápletky tam byly prostě navíc a s tou závěrečnou s Consuelinou rakovinou, která byla sice super a výborně zahraná ze strany Penélope, byla na to celé jaksi podivně napojená, jako by tam někde v polovině filmu končila jedna část rozsáhlé antalogie a pak začínala druhá a mezitím uběhlo asi sto let.
Což byla další věc - ten film se pro mě ale hrozně táhl. Možná to byl Kingsleyho monotónní hlas, který zněl úplně stejně, ať popisoval sex, nebo smrt přítele, což tomu sice dávalo zvláštní nádech, ale nadruhou stranu to byl sem tam skutečný uspávač hadů s počtem redudantních informací, které byly v ději nacpané. Ale hlavně to bylo to podivné rozložení a roztříštění děje, které jsem zmiňovala. Ten film prostě nikde nevrcholil a jako kdyby ani nekončil.
Prostě, je to jeden z těch filmů, kde jsem ani tak nebyla rozpačitá z toho děje (všichni víme, že depresivní introspekce do mužských duší prostě miluju), ale spíš ze zpracování, které pro mě prostě nefungovalo. Ale fakt jsem ráda, že jsem se na to podívala, už kvůli nádherné Penélope.