Gia (1998)

Once upon a time in a kingdom far, far away, there lived a young girl, whose hair was made of gold...

zdroj: imdb.com

IMDb. Kdysi jsem to viděla v televizi, ale pamatovala jsem si jen pár segmentů a nikdy jsem se nedodívala. Musela jsem to konečně napravit, pokud už jen proto, že Angelina Jolie (Gia) je tam prostě nepřekonatelně nádherná.

Gia se pro mě stala zase jedním z těch filmů, které si budu pouštět, když budu chtít nabrečet kýbl. Zhruba od poloviny jsem brečela nepřetržitě, nedá se se mnou nic dělat. Ta představa, že někdo se skutečně pořád škrábal napovrch, aby ho pak sebemenší věc srazila zase dolů, a pak zjistí, že už nemá cenu vůbec se nahoru škrábat, a když už to chce skončit, ani to se nepovede...

Musím prostě poznamenat, že kdo tvrdí, že Angelina Jolie není dobrá herečka, evidentně neviděl Giu. Zbytek obsazení taky neurazil: Elizabeth Mitchell (Linda) byla výborná a krásná, Scott Cohen (Mike) překvapil, i když ho tam bylo jen trochu, a Faye Dunaway (Wilhelmina) byla i přes ten věk prostě nádherná.

Co mě ale naprosto dostalo, byl konec, kdy Gia v bílém nemocničním pokoji vstane krásná jak nikdy, kráčí a na pozadí zní kus jejího deníku a ona se pak tak usměje... Asi nejlepší scéna filmu. Výborná věc.

"Life and death, energy and peace. If I stop today, it was still worth it. Even the terrible mistakes that I have made and would have unmade if I could. The pains that have burned me and scarred my soul. It was worth it for having been allowed to walk where I've walked... which was to hell on Earth, heaven on Earth... back again, into, under... far in between, through it... in it and above."
- from the journal of Gia Marie Carangi (1960-1986)