Ironclad (2011)

There is worth in every death.

zdroj: imdb.com

IMDb. Je tu jedna věc, kterou byste měli - pokud se na ten film chystáte podívat a čtete recenze předem - vzít silně na vědomí. Ten film je skutečně brutální. Brutální, surový, drastický, krutý a ne v tom sexy slova smyslu. Na tom filmu není vlastně vůbec nic sexy. (Okay, James Purefoy je, ale ten je sexy za všech okolností. Howgh.)

Celkově je ten film ale dobrý (i přes ty dvě tuny scén, co jsem nikdy nechtěla vidět, a pak ještě pár navíc, co jsem nechtěla vidět už vůbec) a navíc odhodlání Marshalla (James Purefoy), Albanyho (Brian Cox), Becketta (Jason Flemyng), Guye (Aneurin Barnard) a dalších udělalo z Leonida a jeho bandy 300 řvoucích Sparťanů bandu slečen v sandálech s vánočkou na břiše. Nenechali se bez boje a boj to skutečně byl. Jestli tohle nebyl boj, tak už nic.

Mimoto měl film také pár výborných romantických scén, které nebyl vtíravé, nastrčené, explicitní a člověk cítil, že tam patřily, částečně díky naprosto výborné chemii mezi Jamesem Purefoyem a krásnou Kate Mara (Isabel). Nemůžu-souložit-protože-jsem-Templář nebylo nikdy tak hot. (A vážně, dokud James točí filmy, kde ukazuje jen božsky skvostný hrudník, na kterém bych chtěla umřít, svět je prostě v pořádku.) Taktéž je prostě nutné zmínit výborného a naprosto uvěřitelného (psychopata) Paula Giamattiho jako prince Jana - fakt mě děsil.

Pro lidi, kteří mají rádi (hodně brutální) historické bojovky, spoustu akce, hrdinských činů, krve, padajících končetin a prasat pálících se zaživa (to pro mě bylo horší, než to sekání... oh well, prostě na to zapomeňme), to je naprosto ideální film, a jsem ráda, že jsem to viděla, i když nevím, jestli si to zopakuju. Jo, a jsem ráda, že to mělo happy end... víceméně.