Paris, je t'aime (2006)

There are times when life calls out for a change.

zdroj: imdb.com

IMDb. Mám moc ráda segmentové filmy, ale tady na mě bylo až moc segmentů. Některé mě nezaujaly, některé mě zaujaly až tak, že je mi líto, že nepokračovaly; některé pro mě neměly pointu, některé měly silnou, a aspoň na konci se do nich dalo slabě nahlédnout znovu.

Montmartre byl jeden z těch, co mě příliš nezaujaly; Quais de Seine jeden z těch, co až příliš (a Leïla Bekhti (Zarka) je krásná); Le Marais s Gaspardem Ullielem (Gaspard) prostě měl mít pokračování; Tuileries od Coenů se Stevem Buscemim pro mě byl nejlepším segmentem; Loin du 16e jeden z těch, kde mi unikla pointa a přišlo mi to spíš jako nějaká sociální studie; Porte de Choisy pobavila, ale tak úplně jsem ji nepobrala; Bastille s Mirandou Richardson, která neřekla ani slovo, byla krásně poetická; Place des Victoires s Juliette Binoche (Suzanne) a Willemem Dafoem bylo na mě příliš tesknivé; a Tour Eiffel hrozně zvláštní.

Parc Monceau s Nickem Noltem (Vincent) a Ludivine Sagnier (Claire) měl kouzelnou pointu; Quartier des Enfants Rouges s Maggie Gyllenhaal (Liz) byl prostě jen zvláštní; Place des fêtes byla kouzelná love story; Pigalle bylo roztomilé; Quartier de la Madeleine s Elijah Woodem a Olgou Kurylenko bylo totálně mimo, ale konec rozesmál a segment byl super graficky udělaný; Père-Lachaise s Emily Mortimer (Frances) a Rufusem Sewellem (William) nemělo chybu a způsobilo, že chci zlíbat Wildeův hrob; Faubourg Saint-Denis s Natalií Portman (Francine) jsem viděla už předtím a zase jsem naletěla; Quartier Latin s Genou Rowlands (Gena) mělo grády; a 14e arrondissement film krásně uzavíralo.

Prostě, na mě možná až moc dlouhý a moc obsáhlý, ale přesto měl film svoje kouzlo a příběhy, které mě zaujaly. Celkově se mi líbil.