Damage (1992)

Damaged people are dangerous. They know they can survive.

zdroj: imdb.com

IMDb. Někdy se vám stane, že se díváte na film, kde se charaktery chovají divně, ale dá se to pochopit, protože prostě jen nejsou vy. A pak se díváte na film, kde ať se snažíte, jak chcete, ne a postavy a jejich jednání pochopit. Damage je pro mě jeden z nich.

Juliette Binoche (Anna) zbožňuju a nic to nemění na tom, že jsem její postavu tak úplně nepochopila. S velkolepým Jeremym Ironsem (Stephen) a jeho postavou jsem na tom byla trochu líp, dokázala jsem ji aspoň pochopit. Proč ale milostné scény těch dvou byly tak silně znepokojivé - jeden měl záchvat epilepsie, druhý křeč a následně naopak - to můj mozek odmítá pochopit.

Zbytek obsazení byl neméně působivý - Miranda Richardson (Ingrid) výborně sehrála ženu s ne zcela proměněným tušením a Rupert Graves (Martyn) nic netušícího syna. Peter Stormare (Peter) se objevil jen na chvíli, ale byl velmi působivý, to samé David Thewlis (detektiv).

Až na ten rušivý element oněch bizarních milostných scén to byl výborný, emočně silný film, jehož konec jsem teda ani náhodou nečekala, a zaskočil mě. Myslím, že určitě stojí za to to vidět jako jednu z těch destruktivních romancí, i kdyby jen kvůli tomu obsazení.