Restoration (1995)

Fear is our greatest enemy and hope is our greatest weapon.

zdroj: imdb.com

IMDb. Ačkoli jsem tomu krom obsazení ze začátku moc nedávala, nakonec jsem se u toho i bavila. Film měl skvělou komediální atmosféru, která ale bohužel časem ustoupila v poměrně slušný patos. Mám ráda filmy s lidštějšími charaktery, a Merivel se ze začátku takový jevil, ale nemám ráda filmy, kde jsou nakonec všichni absolutně perfektní a bez chybičky, protože jinak by to přece nebyl happy end.

Ten sám problém jsem měla i Restoration. Film začal hýřivě a svěže, následoval ostrý sešup, ale pořád si zachovával ráz a původní náboj, ovšem pak tam naplácali jedno drama přes druhé, tajné identity a velký požár a whatnot, a na konci pak žijí všichni, co přežili, šťastně až do smrti, samozřejmě jeden jako druhý - šlechetní a charakterově bezchybní. Kdyby Merivela zabili, udělali by líp.

Jak jsem psala výš, obsazení ale bylo perfektní. Robert Downey Jr. (Merivel) ze své role vytřískal, co se dalo, a bylo na něm poznat, že by hrál i dál, kdyby bylo ovšem co. Sam Neill (Karel II.) byl klasicky fajn, hodně mě potěšila nádherná Polly Walker (Celia) a překvapila Meg Ryan (Katharine), v takové roli jsem ji ještě neviděla. David Thewlis (John Pearce) a Ian McKellen (Gates) tomu nasadili korunu.

Kdo ode mě ale získává zvláštní ocenění a dort s čokoládovou polevou je Hugh Grant (Finn), na kterém bylo poznat, že si odbočení ze svého hereckého směru užíval natolik, že málem zastínil i samotného RDJ. Toho Oscara za kostýmy a kulisy jim přeju i přesto, že sama doba a vůbec móda tehdy mi nic neříkají. Nakonec celkem příjemně strávené dvě hodiny.