Michael Ondaatje: Anglický pacient (The English Patient, 1992)

zdroj: databazeknih.cz

Od dočtení The Great Gatsby jsem znovu váhavě přežvykovala Lolitu a do toho nová čísla Harper's BAZAAR, a pak jsem se vyděsila, co se to ze mě stalo a kde je ten můj čtecí drajv, který jsem měla během střední, a v návalu zoufalství jsem šla do knihovny, kde jsem si chtěla půjčit To Kill a Mockingbird, což se mi nepovedlo, jak jsem shrábla Anglického pacienta v češtině, co byl vedle. (Stejně jsem si ho chtěla přečíst.)

Knížka je výborná a je neuvěřitelně zajímavě napsaná, jako by chvílemi používala proud vědomí, chvílemi si hrála s důrazem pomocí různé délky vět, chvílemi se vyžívala v lexiku, popírala důležitost uvozovek a hlavně, tak neuvěřitelně proplétala časové linie, že bylo nemožné té knížce nevěnovat plnou pozornost, což bylo přesně to, co jsem potřebovala - ponořit se beze zbytku do jiného světa a o sobě nevědět.

Přiznám se, že ony pasáže, kde se popisovalo složení německých bomb a postup zneškodnění, mě zase tolik nebavil, ale jako autor chápu, proč bylo podstatné, aby to tam bylo. Co se týče srovnání s filmem, zarazilo mě je jen, že Almásy se v knize jmenuje Ladislaus, zatímco ve filmu je László. (Zajímavé mi to přijde proto, že knižní Almásy byl na skutečném, Lászlóvi, založený i přesto, že László byl gay. Možná ho neměli přejmenovávat.) A musím ještě poznamenat, že v momentě, jak se Almásy ptá, jak se jmenuje ten důlek dole na krku, někdo tam tužkou vepsal "jugulární jamka". Celkově jedna z nejzajímavěji napsaných knížek, co jsem četla, a u které by rozhodně stálo za to prubnout originál.