We are all faced throughout our lives with agonizing decisions, moral choices. Some are on a grand scale. Most of these choices are on lesser points. But we define ourselves by the choices we have made. We are, in fact, the sum total of our choices. Events unfold so unpredictably, so unfairly, human happiness does not seem to have been included in the design of Creation. It is only we, with our capacity to love, that give meaning to the indifferent universe. And yet, most human beings seem to have the ability to keep trying and even to find joy from simple things like their family, their work, and from the hope that future generations might understand more.
zdroj: imdb.com
IMDb. Pokračuji v allenovské krasojízdě. O Crimes and Misdemeanors musím říct, že mě bavilo trochu míň, než Hannah and Her Sisters, ale přesto se mi líbilo trochu víc. Přišlo mi to takové hlubší. (A co mi byla přišlo nejzajímavější bylo, jak Woody Allen později vykradl sám sebe, když natočil Match Point.)
K filmu mě přitáhlo hlavně obsazení - hrozně mě baví Mia Farrow (Halley), která je jednou z těch šťastných žen, které vypadají nádherně snad v každém věku. Taky mě hrozně zaujalo obsazení geniálního Alana Alda-y (Lester), chtěla jsem vědět, co z toho ve spojení s Allenem vznikne a povedlo se jim to. Anjelica Huston (Dolores) pro mě byla v takové roli nová, ale skvělá.
A co musím prostě poznamenat na konec je, že prostě miluji způsob, jak Woody Allen nehraje. On prostě stojí před kamerou a mele a mele a mele úplně stejně, ať se v tom filmu jmenuje jakkoli. A nejlepší na tom je, že ten děj vždycky kolem sebe natolik dobře napíše a obsadí, že je to vlastně jedno. A minimálně toho Oscara za scénář mu dát měli.
