Chromophobia (2005)

I am beginning to find the real me.

zdroj: imdb.com

IMDb. Jeden z nejzvláštnějších, nejsmutnějších a zároveň nejpodivnějších filmů, které jsem kdy viděla. Chvílemi jsem se musela smát komičnosti jistých situací, chvílemi se mi chtělo plakat smutkem a chvílemi jsem měla prostě jen hrozně nepříjemný pocit, protože jsem tak úplně nevěděla, co si o všech těch postavách pořádně myslet a co od každé situace čekat.

Role Ralpha Fiennese (Stephen) byla neuvěřitelně vágní; právě z jeho Stephena jsem měla ten nepříjemný pocit největší, protože se týkala situace, kterou těžko trávím, ale nejde ani tak, ani tak. Každopádně jsem ráda, že to byla zase jednou role pořádná. Kristin Scott Thomas (Iona) byla jako vždycky těžce dokonalá, ale Ionu potkat, tak jí nafackuji. Pro Penélope Cruz (Gloria) mám prostě slabost a s Rhysem Ifansem (Colin) byli výborní.

Hodně se mi zalíbil Damian Lewis (Marcus), hlavně ze začátku, a hrozně mě potěšila Archie Panjabi (Sarita), které jsem si předtím nevšimla - miluji její anglický akcent.

Chromophobia je film, který rozhodně stojí za to vidět i přes tu stopáž a trochu roztahaný děj, mohlo to být kratší a svižnější. Ale celkově prostě dobré.