Gideon's Daughter (2005)

I need you to remember that I never was your shame. I always was your daughter, I never did complain.

zdroj: imdb.com

IMDb. Pro Stephena Poliakoffa mám slabost od Perfect Strangers, takže jsem se rozhodla pro něco dalšího, pod čím je podepsán. Upřímně jsem nevěděla, co mám od toho příběhu čekat, ani o čem to pořádně je, ale obsazení mě nenechalo chladnou. Dostala jsem příběh o zklamané lásce dcery, který byl vlastně příběhem o přílišné lásce otce a osobním dramatem téměř všech zúčastněných. Mimochodem, Tom Hardy byl hot.

Bill Nighy (Gideon) mě opět ohromil schopností zahrát civilně snad všechno, nedovedu si v té roli představit nikoho lepšího. Emily Blunt (Natasha) jsem v takové roli ještě neviděla, dokázala zahrát něco mezi rozmazlenou, na svět naštvanou dcerou a někým, kdo se jen snaží najít svoje vlastní místo, docela sympaticky, a to většinou hlavně tu první část těžko snáším. (Oba mají ty Glóby zaslouženě, nicméně musím přiznat, že vidět ty dva napřed jako milence ve Wild Target a teď jako otce a dceru... ew.)

Miranda Richardson (Stella) byla krásně srdcervoucí, a - jak jsem psala výš - Tom Hardy (Andrew) byl hot, i když moc nerozumím tomu, jakou funkci a důvod měla jeho postava v příběhu. (Ale na druhou stranu, koho to zajímá, že.) Joannu Page (Diane) jsem viděla poprvé od Love Actually. Celkově je Gideon's Daughter skvělé komorní drama s výbornými hereckými výkony, které potěší hlavně milovníky introspekcí do ztrápených lidských duší.