Bronson (2008)

You don't want to be trapped inside with me.

zdroj: imdb.com

IMDb. S filmem jsem docela váhala, protože napřed jsem tak úplně nevěděla, co čekat, a upřímně, ten knír? Pak jsem to sehnala, zkontrolovala a zase se mi do toho nechtělo kvůli té nestydatosti (vidíte? já mám taky svoje hranice), ale nakonec jsem dostala chuť na něco naturálnějšího a šla do toho. Byla jsem hodně příjemně překvapená - u toho filmu musí člověka zarazit, jak moc toho Tom Hardy (Bronson) vlastně umí a jak málo prostoru v těch blockbusterech vlastně dostává. Upřímně, ty záběry, kdy Bronson hraje představení k publiku, by mi samotné stačily na celou hodinu a půl. To byl prostě koncert.

Asi jsem měkká, ale bylo tam pár scén, které mi stačily vidět jednou a dost, ale ty tomu filmu dodávaly na atmosféře. Přiznám se, že ačkoli k většině filmových/seriálových/knížních sociopatů si umím najít cestu, ale k Bronsonovi jsem si ji nějak nenašla. Jeho cíle šly mimo mě a jeho osobnost taktéž. Chvílemi jsem nevěděla, jestli je prostě jen magor, nebo je za každým jeho činem kalkul, protože nezabil, když měl důvod zabít - například tu rajdu Alison (Juliet Oldfield), tu bych s radostí stáhla z kůže, kdyby mi udělala to, co jemu - a když zabil v blázinci, zabil zjevně pěkně posunutého pedofila (Joe Tucker), ačkoli měl na výběr nejmíň z padesáti dalších "chovanců".

Bylo celkem zajímavé a tak trochu děsivé sledovat, jak si s ním nikdo nevěděl rady a když ho přestali zvládat, prostě ho vypustili zase ven. Nechce se mi pátrat po tom, kolik z toho se opravdu stalo a kolik nadnesli pro účely filmu, ale film jako takový na mě film udělal dojem, hardyismus je tímto povýšen na náboženství a mám teď mnohem větší chuť na každý další film s ním, protože ten chlap do toho dává všechno a udělá snad cokoliv.