_______
zdroj: imdb.com |
Obsazení bylo vybrané víc něž dobře. Jen málokdy se zadaří, aby byl litevský původ doktora Lectera tak skvěle vystihnutý Dánem. Mads Mikkelsen nejen, že zahrál Hannibala naprosto skvěle, navíc se za ním táhne tumblr armáda vřískajících madsturbujících fanynek, která se zformovala po první epizodě. Tomu říkám výkon. (Ne, vážně, tumblr fandom - Fannibals, jak si říkají - je naprosto neuvěřitelný.) Will Graham v podání Hugha Dancyho mě překvapil tím, že mě bavil. Nikdy jsem tu postavu neměla ráda, ale tento seriál dokázal, že jsem to přehodnila, na konci mi ho bylo hodně líto. Laurence Fishburne byl jako Jack Crawford překvapením a tohle provedení mi Crawforda zase dokonale zprotivilo. A to jsem ho měla vždycky ráda.
Překvapivě dobře dopadlo předevedení původně mužských postav na ženské. Alana Bloom (Caroline Dhavernas) byla dokonalá, patrně moje nejoblíbenější postava. Freddie Lounds (Lara Jean Chorostecki) byla stejně odpudivá a otravná, jako její mužská předloha, a nemůžu uvěřit, že si Hannibal za celých třináct dílů nenašel chvilku, aby ji naporcoval a snědl. I zcela smyšlené postavy byly skvělé, zaujaly mě především Beverly Katz (Hettienne Park) a Abigail Hobbs (Kacey Rohl), kterou jsem absolutně a hluboce milovala. Její konec budu rozcházet ještě dlouho. (Sakra, Hannibale, řekla jsem sežer Freddie, ne Abby!)
Za zmínku rozhodně stojí i Georgia Madchen (Ellen Muth) - žena, která chodí a vraždí, protože si myslí, že je mrtvá (I see what you did there, Bryan Fuller, I see it.) - a skvělá Bedelia Du Maurier (Gillian Anderson), Hannibalova psychiatrička, u které pořád nemůžu odhadnout, kolik toho vlastně ví, co si o tom myslí a tak vůbec, a štve mě to a baví mě to zároveň. Doufám, že jí bude ještě hodně!
Celá kreativnost seriálu od kulis, kamery až k znovurealizovaní starých i nových postav, se plně projevila i na jednotlivých epizodách. Jen málokde uvidíte vraždy povýšené na příležitost kreativně se vyřádit a mrtvoly aranžované do malých uměleckých děl. Moje favoritní jsou rozhodně houbičky v Amuse-Bouche, lidské cello ve Fromage a lidský totem v Trou Normand. Je to přesně ten typ věci, který na filmu/seriálu oceníte a pak půl dne uvažujete o tom, jestli jste vůbec normální. A pak se stejně podíváte na další epizodu. Celkově neexistovala snad část, která by mě nebavila, i když mě dráždilo, jak všechny dlouhodobější zápletky mizely a znovu se objevovaly, ale odpustím jim to, protože se to na konci krásně spojilo.
Finále bylo lahodné. Líbilo se mi, že tam nebyl žádný cliffhanger, který by vyloženě pral do očí, úplný závěr byl přímo orgasmický zážitek, všechno krásně překroucené, a přitom tam zůstalo dost míst, na které bude moci dvojka navazovat. Jsem hrozně ráda, že dostali druhou řadu, a hrozně se na ni těším. Bring it on! (A do té doby... Keep calm & eat the rude.)