Baader Meinhof Komplex (Der Baader Meinhof Komplex, 2008)

Nikdy jste ty lidi neznali. Přestaňte v nich vidět to, čím nebyli.

zdroj: imdb.com

IMDb. Zatímco jsem vždycky tak nějak tíhla k filmům o druhé světové, do reality po ní se pořád ještě dostávám a pomalu nacházím filmy, které se tím zabývají. Do německé produkce se dostávám ještě pomaleji, protože v tom, co se k nám dostává do televize, je hrozně těžké najít něco skutečně kvalitního. K Baader Meinhof Komplex mě přivedl Hans-Werner Meyer (Klaus-Rainer Röhl), který tam měl víceméně štěk, ale film mě bavil sám o sobě. Byl poměrně těžký, nicméně opravdu dobrý.

Přiznávám se, že Ulrike Meinhof (Martina Gedeck) mě nebavila, nějak jsem se neuměla s její postavou ztotožnit. Pochopila jsem nakopnutí do zádi manžela a otce svých děti (Röhl), už jsem ale nepochopila opuštění těch dětí a strčení je někam na Sicílii v zájmu něčeho, co osobně vůbec nemusela dělat (dal se k tomu najít někdo bez závazků). Ty okolnosti, které ji donutily spáchat sebevraždu byly děsivé, ale nebylo mi jí líto. Stejně tak jsem nějak neměla soucit s Baaderem (Moritz Bleibtreu). Z nějakého důvodu se mi ale líbily Gudrun (Johanna Wokalek), něco na jejím charakteru mě dostávalo, a podobně i Brigitte (Nadja Uhl). Docela mě zaujala i postava Peter-Jürgena Boocka (Vinzenz Kiefer), který se sice moc neprojevil, ale fungoval jako zajímavá spojnice mezi starým (Grudrun) a novým (Brigitte) konceptem organizace.

Osobně se mi na filmu ale nejvíc líbilo, jak původní teroristická organizace přerostla v mnohem většího a obludnějšího, co ztrácelo kontakt s původní myšlenkou, původními lidmi, původním záměrem, a šířilo se to jako mor. Tohle samo o sobě se dřív nebo později stane s každým takovým hnutím, jak se mění motivace a mozky za nimi, ale přišlo mi zajímavé to sledovat. Celkově si myslím, že jde o velmi povedený film.