24. srpna 2013

The White Queen (2013)

| The White Queen | The White Princess |
_______

Men go to battle. Women wage war.


In Love with the King - The Price of Power - The Storm - The Bad Queen - War at First Hand - Love and Death - Poison and Malmsey Wine - Long Live the King - The Princes in the Tower - The Final Battle

zdroj: imdb.com
IMDb. The White Queen jsem mínila zaplácnout díru po nějakém period seriálu. Nebylo to nejhorší, ale taky to nebyla žádná hitparáda. Historické fikce mají ten problém, že většina lidí prostě do jisté míry z dějepisu ví, co se stalo, a ten seriál se toho (nebo jisté verze dané události) drží.

Děj The White Queen hrozně skákal v ději dopředu. Což je na jednu stranu dobře, aspoň to nevázlo, ovšem na druhou to znamenalo, že do první poloviny byl každý díl o tom, kdo Edwarda (Max Irons) chce sundat z trůnu a jestli se tam udrží, což bylo poměrně bezpředmětné, když víme, že se tam udržel až do své smrti. A jak děj postupoval a děti rostly, stále stejní herci, které se nikdo ani nepokoušel maskovat jako starší, začínali vypadat trochu směšně.

S postavami jsem měla celkem problém. Líbila se mi "bílá královna" Elizabeth (Rebecca Ferguson) a netuším, proč ji tolik lidí nemělo rádo. To čarodějnictví sice bylo trochu přitažené za vlasy, ale nikdo neříká, že fungovalo. Za to jsem na rozdíl od většiny tumblr fandomu nemohla vystát ani Anne Neville (Faye Marsay) ani Isabel Neville (Eleanor Tomlinson). Ta druhá mě točila trochu míň, protože zaklepala bačkorama poměrně brzo. Do té doby byla ale totálně na odstřel, byla hloupá, pověrčivá a umrčená. Její sestra byla ještě o chlup horší, protože k tomu byla zahořklá a zákeřná.

Dost podobně jsem to měla s jejich manžely a Edwardovými bratry. George (David Oakes) byl trochu méně nechutný než typická postava Davida Oakese a jeho exit byl hodně působivý, jinak mi byl úplně ukradený. Richard (Aneurin Barnard) mě prudil především proto, že byl podle mě neuvěřitelně blbě napsaný. Tvůrci se evidentně snažili, aby to nebyl Shakespearův Richard III. a aby měl nějakou plastičnost, snažili se jeho činy vysvětlit trochu jinak, ale vyšel jim z toho jako schizofrenik a psychopat. A ani to se jim moc nepovedlo, protože dobře napsaného magora umím ocenit.

Po herecké stránce musím smeknout Amandě Hale, která hrála fanatickou "rudou královnu" Margaret Beaufort tak dokonale, že jsem v některých epizodách jen uchváceně zírala na její obličejovou mimiku. (A to jsem ji prosím v Ripper Street nemohla vystát.) Potěšil James Frain jako Warwick, tomu chlapovi dobovky prostě sluší.

Až někdy po čtyřech dílech z BBC jsem se dozvěděla, že verze, která teprve poběží na Starz, bude správně podle jejich tradice okořeněná nahotou a sexem. Původně jsem uvažovala, že bych se k tomu vrátila, protože všichni víme proč, ale po zdolání všech deseti dílů, kde mě žádný zvrat nepřekvapil a polovina postav rozčilovala svou tupostí, nudností a faktem, jak byli napsaní, se mi do toho nechce.

Ale abych to shrnula tak nějak objektivně: kostýmy (!!!) a herci super, kamera bavila a příběh jako takový taky fajn. Na internetu se seriálu a jeho knižní předloze vyčítalo, že autorka vysbírala všechny pomluvy, klepy a šílené teorie a přidala je k tomu "serióznímu" historickému obsahu. Když se tak k některým epizodám vracím, kdyby to neudělala, tak bych to asi do konce nedala. Ale i přes ty výhrady mě to bavilo dost na to, abych tomu každý týden věnovala hodinu a procházela tag na tumblru.