The White Princess (2017)

| The White Queen | The White Princess |
_______

‘Humble and penitent’ may be damned. ‘Hidden and patient’ - that will be my motto.

In Bed With The Enemy - Hearts and Minds - Burgundy - The Pretender - Traitors - English Blood on English Soil - Two Kings - Old Curses

zdroj: farfarawaysite.com

IMDb. Co si vzpomínám, The White Queen mi pár let zpátky nijak zvlášť fusekle neustřelila. Do The White Princess by se mi tedy asi vůbec nechtělo nebýt Jodie Comer (Elizabeth of York), kterou jsem zbožňovala v My Mad Fat Diary a uhranula mě v Lady Chatterley's Lover. Key art vypadal hodně dobře, tak jsem do toho šla. Celkově si myslím, že příběhově to drželo o dost lépe pohromadě než předchozí minisérie a taky tomu prospělo, že se to soustředilo na méně postav. Ohromená jsem sice opět nebyla, ale co mě vyloženě zklamalo bylo jedině to, že až příliš velkou část seriálu hrála Elizabeth druhé housle. Když se ale podařilo a stála ve středu dění, byla skvělá.

Na začátku série nastolili konflikt mezi Elizabeth a Henrym VII (Jacob Collins-Levy), který hezky jiskřil a sliboval zábavu, ale Elizabeth neskutečně rychle otočila. Odůvodnili to dobře narozením syna, ale stejně to trochu ztratilo šťávu a přišlo mi, že ti dva přišli i o trochu chemie. Navíc byť byl Jacob Collins-Levy hot, Henry neustále fňukal a postupem času mě bavil míň a míň, byl to hrozný přizdisráč. Elizabeth Woodville (Essie Davis) jsem měla v předchozí sérii ráda, ale tady mi přišla jen zahořklá. Pravda, měla k tomu důvod, ale příjemná mi nebyla. Margaret Beaufort (Michelle Fairley) byla pořád stejně vyšinutá a byť byla Michelle Fairley dobrá, chyběly mi vyšinuté oči Amandy Hale.

Neskutečně mě štvala jak Cecily (Suki Waterhouse) - naštěstí tam nebyla dlouho - tak Cathy Gordon (Amy Manson) - ta bohužel smrděla až do konce a pletla se mezi Lizzie a Henryho. Líbil se mi Patrick Gibson (Richard / Perkin Warbeck), byť fandit Richardovi by znamenalo jít proti Lizzie a na to jsem neměla srdce. Asi nejzajímavější postavou pro mě byla Margaret Pole (Rebecca Benson), která se ze sladké, submisivní tvářičky proměnila pro lásku k bratrovi v odhodlanou sílu odboje, aniž by se změnila ve femme fatale, a to je vzácné.

Líbila se mi i Margaret, Duchess of Burgundy (Joanne Whalley) - i když byla povahově hodně podobná Elizabeth Woodville. Hádám, že jsem si prostě jenom hodně užívala, že veškerý děj se točil kolem žen a byly to i ony, kdo bojovaly, pánové byli dost upozadění a když nebyli, tak to byli slaboši. Jsem sice vždycky pro každou BAMF ženskou, ale přiznám se, že mi tam trochu chyběla silná mužská postava. Navíc ten fakt, jak Lizzie trpěla ambicí vlastní matky a pak se stala prakticky jí, jako by neexistoval způsob, jak jinak dosáhnout svého, mě trochu mrzel.

Kostýmy opět na jedničku, herectví taktéž, postavy ale s výjimkou Margaret Pole trochu předvídatelné a kam vítr, tam plášť, a byť dějově to bylo lepší než The White Queen, pořád to nebyl žádný zázrak, takže jsem ráda, že šlo jen o minisérii a že nemají moc kam dál jít - The Tudors už tu přece jen byli.