zdroj: imdb.com |
Dustin Hoffman (Ben Braddock) se evidentně narodil s charismatickým hlasem muže ve středních letech, protože ten hlas k tomu tělu vůbec neseděl. Nicméně opravdu si to užíval, hrál nádherně zmateného Bena, který vlastně vůbec nic nevěděl, motal se tam jak holub na báni, koktal a pak jednal, aniž by se cokoliv dozvěděl nebo měl nějaký určitý plán. Svým způsobem mě to i zaujalo. Paní Robinson (Anne Bancroft) byla nádherně psychopatická, opravdu jsem si ji užívala, byla skvělá. Podle mě je to právem kultovní postava. Katharine Ross a její Elaine počatá ve Fordu byla oproti Benovi a své matce tak nějak nevýrazná, vlastně jsem si na ni neudělala žádná názor.
Film měl obvyklou stopáž ze šedesátých let, což znamenalo, že mohl být tak o půl hodiny kratší. Dobrá polovina těch záběrů na Bena zasněně hledícího kamsi nebo procházejícího nějakými místy v montáži, která nebyla pro děj podstatná a ani nijak dvakrát nepomáhala atmosféře, byla absolutně zbytečná, ale bylo by hloupé čekat od filmu ze 60. let něco jiného. Velké plus má ale film za hudbu, Simon & Garfunkel byli prostě vždycky boží, i když jsou sem tam trochu hůř rozeznatelní od jiných velikánů stejné doby.
Rozhodně jsem ráda, že jsem The Graduate viděla, byla to taková díra ve vzdělání, protože je to zjevně považováno za kultovní film a jako takový je často referencován. Ale že by mě to nějak uchvátilo, to se říct nedá, upřímně moc nerozumím tomu, proč je to takový kult. Prostě bláznivá komedie, v jejichž několika scénách přijde člověku líto, že Dustin Hoffman nehrál Forresta Gumpa, běhalo mu to nádherně.