zdroj: imdb.com |
Byla jsem unesená naprosto ze všeho. Cary Grant (Nickie Ferrante) a Deborah Kerr (Terry McKay) byli neuvěřitelně přirození, chyběla jim ta teatrálnost a divadelnost, jakou ze starých hollywoodských filmů normálně cítím. A zápletka byla krásně nepředvídatelná - jsem hrozně ráda, že mi popkultura nikdy nevyzvonila průběh a konec. Nebylo to přímočaré jak typická romanťárna s jedním chabým twistem, a až do poslední vteřiny jsem měla hrozný strach, že k sobě Nickie a Terry nenajdou cestu. Dlouho se mi to u romantického filmu nestalo.
Nejen celek, ale i jednotlivé součásti byly prostě dokonalé - původní partneři Nickieho a Terry nebyli démonizovaní, prostě jen nebyli ti praví, bábinka Janou (Cathleen Nesbitt) nebyla jen typická dohazovačka, ale nádherný element smrtelnosti a dočasnosti, který jsem obrečela. Dialogy měly vtip a byly přirozené, prostě... Wow!