Poměrně dlouho jsem byla přesvědčená, že
Antichrist byl můj první a poslední von Trier, ale když vyšlo
Nymphomaniac, přece jen mi to nedalo, protože mě filmy s podobnou problematikou zajímají, viz
Diario de una ninfómana. Jak se dalo čekat, Lars von Trier si to opět potočil pěkně podle svého a šlo mu hlavně o to moci natočit určité scény, ale je fakt, že z toho vyšla docela dobrá studie výsledků takové nemoci a to hraní si s paralelami a metaforami (rybaření, cantus firmus), to byl docela kvalitní writing. (Tedy v první části.)
 |
| zdroj: imdb.com |
Vol. I: Musím říct, že mě překvapily hned dvě věci - zaprvé, nebyla jsem schopná na mladé Joe (
Stacy Martin) najít absolutně nic sympatického nebo atraktivního. Zatímco starší Joe (
Charlotte Gainsbourg) byla moudrá a měla určitou noblesu, její mladší verze mi byla nehorázně protivná. Cliffhanger konce prvního filmu pro mě nefungoval čistě proto, že mi bylo jedno, co se s mladší Joe děje, mnohem víc mě zajímají události, které vedly k tomu, že se teď léčí u Seligmana (
Stellan Skarsgård) v posteli. Abych řekla pravdu, asi nejlepší částí prvního dílu pro mě byly právě rozhovory Seligmana a Joe mezi jejím vyprávěním.
Shia LaBeouf (Jerôme) byl docela rajcovní, ale pro Jerôma mi srdce moc nebilo, nějak jsem se nedokázala přenést přes tu první scénu s ním.
Uma Thurman (paní H) vyfásla nádhernou roli, jen co je pravda. Ale hodně se mi líbil
Christian Slater (otec Joe) čistě proto, že linie s ním byla skvělá, druhá nejlepší po rozhovorech Seligmana a Joe.
 |
| zdroj: imdb.com |
Vol. II: Přiznám se, že jsem byla ráda, když jsme se zbavili mladé Joe a na scéně byla hlavně
Charlotte Gainsbourg. Jinak ale absolutně nevím, co si o druhé části myslet. P (
Mia Goth) mi připomínala mladou Joe, takže mi byla protivná, a
Michael Pas (starší Jerôme) byl slizák. L (
Willem Dafoe) mi byl sympatický a jsem ráda, že
Willem Dafoe neměl žádné milostné scény. Ten přechod Joe od přijímání bolesti ke způsobování bolesti byl zajímavý, ale jinak to bylo docela zklamání. Důvod, proč se Joe dostala k Seligmanovi, byl zbytečně nechutný a přiznám se, že mi tak úplně neseděl psychologicky. Asi chápu, že byla P zmanipulovaná Jerômem, který asi měl důvod Joe nenávidět, ale stejně... Nastavili to jako náhodu, vypadalo to jako plán, moc to nefungovalo. Úplný závěr byl vyloženě zbytečný a zničil tu dynamiku mezi Joe a Seligmanem. Ani mi nepřišlo, že by to dostatečně vycházelo ze situace a psychologie postav, spíš takový laciný shocker nakonec.
Ačkoliv se první část jevila docela zajímavě, u druhé to šlo dolů a přišlo mi, jako by von Trier používal docela atraktivní zápletku sexuální závislosti k tomu, aby se v mezičasech vyjádřil k věcem, které ho fakt žerou, bez ohledu na to, jestli to do filmu sedí. V první části mi to ještě přišlo jako skvělé a neotřelé propojení, v druhé to bylo trochu násilné. Nevím, jak se točilo a jestli prostě ztratili dech, nebo mě druhá část prostě jen nudila... Každopádně
Nymphomaniac vidím jako mnoho povyku pro nic.
