The Invisible Woman (2013)

Whoever we're with, we are alone.

zdroj: imdb.com

IMDb. Byla jsem tak natěšená na nového Ralpha Fiennese, že jsem se rozhodla přežít i fakt, že film je o Charlesovi Dickensovi, k němuž jsem si nikdy nenašla cestu (a nikdy jsem se navzdory směru svého studia ani nesnažila). Do filmu jsem šla právě z důvodu tématu víceméně bez očekávání, ale i tak jsem byla tak nějak... zklamaná asi úplně ne, nejlíp film popisuje anglické "underwhelming". Prostě jsem zůstala úplně lhostejná; nedotklo se mě to a byla to škoda.

Obsazení bylo moc fajn. Kromě Ralpha Fiennese (Charles Dickens) jsem si užila i Kristin Scott Thomas (Frances Ternan) - a hlavně Ralph a Kristin zase v jednom filmu? Hell yusss. Felicity Jones (Nelly Ternan) mi přišla poněkud dřevěná a o ničem. Myslím, že to byl důvod, proč se mnou ten film nic moc neudělal. Obecné nesympatie k Dickensovi, ačkoliv měl Ralphův obličej, plus fakt, že jsem se nějak neuměla vcítit do Nelly, přispěl k tomu, proč pro mě ten film byl prázdná množina. (A fakt nemuseli ukazovat to mrtvé novorozeně.)

Toma Hollandera (Wilkie Collins) jsem skoro nepoznala a Amanda Hale (Fanny Ternan) potěšila. Zaujala mě Joanna Scanlan (Catherine Dickens), měla zdaleka nejzajímavější roli a přimněla mě cítit s Catherine. Až do závěrečných titulků jsem nevěděla, že Ralph Fiennes film i režíroval a nějak moc to pro mě neznamenalo. Scénář mohl být trochu lepší, timeline toho vztahu jsem si musela přečíst na wikipedii, abych se našla, ale líbily se mi záběry na ženské šíje.