Gaslight (1944)

And because I'm mad, I'm rejoicing in my heart, without a shred of pity, without a shred of regret, watching you go with glory in my heart!

zdroj: imdb.com

IMDb. Myslím, že nastává období filmů, o kterých jsem slyšela v "Gilmorkách" při opakovačce, ale povětšinou zatím referencovaly dobré filmy. Gaslight nebyl výjimka. Je ale škoda, že se film točil v době, kdy byl naprosto nutný chlap, aby hlavní hrdinku zachránil (a z podtitulu "Strange drama of a captive sweetheart." na jednom z plakátů si moje dušička trochu ublinkla), a ještě ke všemu takový jouda, který nedělá celý film nic a pak zachrání svět v momentě, kdy má všechno za zlatém podnosu.

Ingrid Bergman (Paula) jsem z nějakého důvodu vždycky vnímala jako silnou ženskou, takže tahle poloha "nechám se zachránit" mi nějak neseděla, ale touhle optikou bych se asi nemohla dívat na 85% filmů. Každopádně to sklouzávání do šílenství hrála perfektně, byla radost se na ni dívat. Charles Boyer (Gregory Anton) má neuvěřitelný ksicht záporáka, který vyzradil zápletku od začátku, ale stejně mě to bavilo. A Joseph Cotten (Cameron) měl fakt hodně nešťastně napsanou postavu, podle mě. Pobavila mladičká Angela Lansbury (Nancy) a slečna Thwaites (May Whitty) byla dáma podle mého založení ("I'm afraid I enjoy a good murder now and then.").

Gaslight rozhodně schovávám do zlatého fondu.