Insanity runs in my family... It practically gallops.
zdroj: imdb.com
IMDb. Když už jsem začala ztrácet důvěru ve filmy s Carym Grantem (Mortimer Brewster), našla jsem jeden, který mě bavil od začátku do konce. Už podle anotace jsem si myslela, že když se to uchopí dobře, bude to pecka, a na tomhle se fakt někdo vyřádil. Perfektní, neprvoplánová komedie, která by dneska prostě nemohla být natočená.
Mortimera muselo být člověku většinu času líto, později ovšem získal rezignovaný, suchý nadhled, který generoval většinu humoru. Priscilla Lane (Elaine Harper) moc prostoru neměla, ale byla sladká. Raymond Massey (Jonathan Brewster) tam vypadal fakt jako Frankensteinova příšera. Opravdové hvězdy ale byly Josephine Hull (teta Abby) a Jean Adair (teta Martha), tak roztomilé vrahounky jsem dlouho neviděla. A Teddy Roosevelt (John Alexander) byl pecka sám o sobě.
Arsenic and Old Lace má sice skoro dvě hodiny, ale dvě hodiny bez slepých míst a se spoustou vtipných dialogů. Můžu doporučit.
It all happened in the "dark ages" of the newspaper game - when to a reporter "getting that story" justified anything short of murder.
zdroj: imdb.com
IMDb. Jestli jsem měla problém s The Philadelphia Story, nemohla jsem ho nemít s His Girl Friday. Tentokrát sice hrdince, Hildy Johnson (Rosalind Russell), nesnažili změnit život tři přechytralí chlapi, ale mával s ní jeden, který se k ní choval jak dobytek a kterým se nakonec nechala ubít, což bylo podle hudby před The End zjevně prezentováno jako happy end. Tadá! Sladký, sladký šovinismus čtyřicátých let.
Cary Grant (Walter Burns) hrál pořádného hajzlíka, který si na konci zasloužil dostat přes hubu. Jsem smířená s tím, že lidi jako on ve skutečném světě přes hubu nedostávají (spíš bývají povýšení), a ta postava byla vlastně záživná, dokud měla sobě hodného protivníka, kterým ze začátku filmu Hildy rozhodně byla. Ke konci už byl jen k politování. To Hildy ostatně taky - začala silně, ale pak se nechala uvláčet. Chtělo by se říct, že si za to mohla sama - ostatně sama přiznala, že strčila hlavu do oprátky - ale fakt, že je oběť hloupá/slabá, pachatele ještě nikdy neomluvilo.
Největší problém ovšem je, že až na tu ústřední "romanci" je ten film opravdu dobrý - rychlá, napráskaná komedie se skvělými dialogy a dobrou zápletkou, nemůžu s čistým svědomím říct, že ten film stojí za nic. Ale ten ústřední pár mi to dokázal dokonale zkazit.
This is one of those days that the pages of history teach us are best spent lying in bed.
zdroj: imdb.com
IMDb.The Philadelphia Story jsem našla na nějakém seznamu klasických romancí a protože mám ráda staré filmy a Caryho Granta (C. K. Dexter Haven), šla jsem do toho. Ex-manželé, kteří si znovu propadnou, mě prostě poslední dobou baví, ale musím říct, že celkový dojem z toho filmu není úplně příjemný. Většina starých filmů je lehce šovinistická, ale fakt, že celý film nebyl o ničem jiném, než o tom, že čtyři chlapi říkají jedné ženské, jak by se měla nebo neměla chovat, s další ženskou se tam zachází jak s onucí a stejně nakonec vyhraje Cary Grant, i když to moc nedává smysl, mi prostě tentokrát nešel okecat jako "taková byla doba".
Tracy (Katharine Hepburn) místo toho, aby si sama zjistila, kdo vlastně chce být, jen kličkovala mezi názory svého exmanžela Dextera, snoubence Georgee (John Howard), otce (Henry Daniell), který prohlásil, že je hovado kvůli tomu, že Tracy nebyla hodná dcera, a zamindrákovaným Connorem (James Stewart), který se nestydí nejen nadbíhat (a tím myslím veřejně urážet kvůli postavení) Tracy před svou přítelkyní Liz (Ruth Hussey) a všemi na dostřel, ale ještě před ní úplně klidně požádat Tracy o ruku a musí se mu připomenout, že by to před Liz asi neměl dělat.
Fakt, že Tracy nakonec skončí se svým ex-manželem (protože teď už to přece bude fungovat, když jí pár chlapů domluvilo, jak by se vlastně měla chovat), protože všechny ostatní odpálkovala a přece nemůže zůstat sama! Kdo to kdy viděl, aby byla ženská spokojená bez chlapa? Staré filmy mám ráda, ale tento ve mně fakt nechal pachuť.
And because I'm mad, I'm rejoicing in my heart, without a shred of pity, without a shred of regret, watching you go with glory in my heart!
zdroj: imdb.com
IMDb. Myslím, že nastává období filmů, o kterých jsem slyšela v "Gilmorkách" při opakovačce, ale povětšinou zatím referencovaly dobré filmy. Gaslight nebyl výjimka. Je ale škoda, že se film točil v době, kdy byl naprosto nutný chlap, aby hlavní hrdinku zachránil (a z podtitulu "Strange drama of a captive sweetheart." na jednom z plakátů si moje dušička trochu ublinkla), a ještě ke všemu takový jouda, který nedělá celý film nic a pak zachrání svět v momentě, kdy má všechno za zlatém podnosu.
Ingrid Bergman (Paula) jsem z nějakého důvodu vždycky vnímala jako silnou ženskou, takže tahle poloha "nechám se zachránit" mi nějak neseděla, ale touhle optikou bych se asi nemohla dívat na 85% filmů. Každopádně to sklouzávání do šílenství hrála perfektně, byla radost se na ni dívat. Charles Boyer (Gregory Anton) má neuvěřitelný ksicht záporáka, který vyzradil zápletku od začátku, ale stejně mě to bavilo. A Joseph Cotten (Cameron) měl fakt hodně nešťastně napsanou postavu, podle mě. Pobavila mladičká Angela Lansbury (Nancy) a slečna Thwaites (May Whitty) byla dáma podle mého založení ("I'm afraid I enjoy a good murder now and then.").
Each man's life touches so many other lives. And when he isn't around, he leaves an awful hole, doesn't he?
zdroj: imdb.com
IMDb. Na It's a Wonderful Life jsem se chystala dlouho, protože jsem tak nějak pochytila, že jde o americkou vánoční klasiku. Musím říct, že jsem z toho zase tak odvázaná nebyla. Myslím, že strávili až příliš velký kus filmu tím, že nastavovali Georgeův (James Stewart) charakter, než konečně přešli ke skutečné zápletce filmu - o tom, jak chce muž na Štědrý večer spáchat sebevraždu a jak mu to Clarence (Henry Travers) - anděl, který ještě nedostal svoje křídla - vymlouvá tím, že mu ukáže, jaký by byl svět bez něj.
Ten poslední segment byl ovšem dokonalý, to jim musím přiznat. Když George zoufale hledá svůj život potom, co on sám přestal existovat, divák s ním musí cítit a tak nějak pochopí pravou pointu filmu. Některé myšlenky jsou docela inspirativní. ("Every time a bell rings, an angel gets his wings.") S Vánocemi to má ovšem podle mě společnou leda tak dobu, ve které se to odehrává, vánoční atmosféru to vůbec nemá.
Donna Reed (Mary) byla sladká. Nikdy mě nepřestane fascinovat, jak tehdy herečky zvládly vypadat stejně a přesto zahrát ženu v různých životních obdobích. V dnešní době to vypadá poměrně směšně, pokud ta herečka skutečně neumí. James Stewart byl kus. Měl momenty, kdy se tvářil docela bogartovsky, což bylo ještě lepší.
It's a Wonderful Life rozhodně není špatný film, ale pro jednou mi dal všechno, co mohl.
Veda's convinced me that alligators have the right idea. They eat their young.
zdroj: imdb.com
IMDb. Ačkoliv se snažím většinou vždycky vidět původní film/číst původní knížku, u Mildred Pierce se mi to nepovedlo, protože jsem napřed shlédla minisérii z 2011 a ani jsem nevěděla, že je to podle románu.
Musím přiznat, že jsem byla docela překvapená tou záhadou vraždy, ale zapracovali to do pointy příběhu docela dobře. Každopádně potom, co jsem si přečetla rozdíly mezi knihou a filmem, asi chci číst tu knížku (i když nevím, jestli to má ještě cenu, když jsem viděla tu minisérii).
Joan Crawford (Mildred Pierce) perfektně ovládala utrápené pohledy v dál a Ann Blyth (Veda Pierce) byla perfektní spratek. Nejvíc mě ale bavila postava Idy Corwin (Eve Arden), ta ženská měla nejlepší lajny z celého filmu.
Celkově jsem se rozhodně nenudila, ale pecka to taky nebyla.
You got to be careful of dead bees. They can sting you just as bad as live ones.
zdroj: imdb.com
IMDb. Čím víc filmů s ním vidím, tím víc vnímám kouzlo Humphreyho Bogarta (Harry Morgan). Ten chlápek, ač žádný Adonis, to prostě uměl. S Lauren Bacall (Slim) jsem se setkala poprvé, ale uhranula mě. Skoro jako by se do 1940s ani nehodila, jak vzezřením tak polohou hlasu, a právě proto byla skvělá.
Film sám o sobě mi trochu zápletkou připomněl Casablancu, což znamenalo opět krásně vyvážený poměr romantiky a skutečného děje, který tady navíc i o trochu převažoval. Zkrátka a dobře, když nemám moc co psát, tak se mi to opravdu líbilo. To Have and Have Not je další z filmů, proč se vyplatí vracet do starého Hollywoodu.
(A nepoznala jsem, že v to měl prsty Ernest Hemingway, což je pro ten film asi dobře.)
The law is a gun pointed at somebody's head. It all depends upon which end of the gun you stand.
zdroj: imdb.com
IMDb. Já prostě miluji, miluji, miluji starý Hollywood. Filmy jako tyto jsou přesně důvod, proč je třeba projít si staré zlaté fondy. Jsem si jistá, že kdyby s tím přišli dnes, nějakým způsobem by to vyznělo trapně, přepáleně a klišovitě. Nevím, jak to tehdy dělali, že to fungovalo, ale je to bájo.
Cary Grant (Leopold Dilg) měl mnohem větší grády bez falešeného akcentu, Jean Arthur (Nora Shelley) jsem doteď neznala, ale měla hrozně zvláštní hlas a s vlasy dolů v pyžamu jí to velmi slušelo. Ronald Colman (Michael Lightcap) pro mě byl taktéž neznámý, což bylo překvapení, protože jsem celou tu dobu měla pocit, že jej znám.
The Talk of the Town je skvělá kombinace komedie a (z dnešního pohledu poněkud úsměvného) lehce akčního filmu - je to chytré, plné zajímavých myšlenek a má to jediný milostný trojúhelník, který mě kdy bavil.
IMDb. Zrovna když jsem si říkala, že bych se možná konečně měla dostat k Rebecce, ČT2 mě potěšila tím, že ji dala, takže jsem se s chutí podívala. Navíc jsem netušila, že nějakou verzi točil Hitchcock, což jsem vidět musela. Musím pochválit dabing, byl opravdu docela povedený, takže jsem pak originál projela jen kvůli některým scénám a neměla jsem nutkání poopravit si chuť, jak to mám u většiny filmů.
Příběh znají snad všichni, ať už četli román od Daphne Du Maurier, viděli nějakou z adaptací, nebo o tom prostě jen slyšeli. Zápletka je jedna z nejprofláklejších díky své popularitě a množství narážek v dalších dílech. Je to škoda, protože si myslím, že bych si to celé užila mnohem víc, nevědět, co a jak. I tak se mi to ale velmi líbilo a bavilo mě to od začátku do konce.
Druhá paní de Winter (Joan Fontaine) mi svou povahou nebyla vůbec blízká, ale soucítila jsem s ní. Maxim (Laurence Olivier) byl jednou z těch mužských postav, které považuji za velmi přitažlivé, takže toho jsem si užila. Paní Danvers (Judith Anderson) byla dokonale šáhlá a většinu filmu neuvěřitelně děsivá, nechtěla bych s ní zůstat v jedné místnosti po tmě. Co je ale nejzajímvajší, tak nejvýraznější postavou celého filmu byla právě Rebecca, která tam vůbec nevystupuje. Tomu říkám skill.
Nemůžu říct, že by mě film přímo naladil na přečtení románu, ale jsem ráda, že jsem si doplnila vzdělání a hlavně, že se mi jako úplně první podařilo vidět tu nejstarší verzi, protože miluji atmosféru válečného filmu, stejně jako toho meziválečného. Sám o sobě stojí snímek rozhodně za to.
Of all the gin joints in all the towns in all the world, she walks into mine.
zdroj: imdb.com
IMDb. Film mám nahraný z televize, chtěla jsem ho vidět, protože je dost legendární. A teď vím, že jsem udělala dobře. Jak jsem na to tak koukala, tak jsem poznávala pár scén, které se rozšířily všude možně, například scéna na nádraží a celá dějová linie v Hot Shots! Part Deux, o Red Dwarf a epizodě Camilla ani nemluvě, mám pocit, že jsem ji konečně pochopila.
Ale jinak k filmu, zápletka skvělá a skvěle zahrané; škoda, že dost lidí nechápe, že film se dá udělat skvěle i bez sexu. A WW II tomu dodávala na intenzitě, působí to na mě hodně silně. Kapitán Renault (Claude Rains) mě celý film dost bavil (Voda z Vichy byl naprosto dokonalý a působivý detail) a opravdu mě potěšil ten konec; smutný, ale přesto tak nějak šťastný. A nejvíce na mě působila asi stejně scéna, kdy Francouzi Němce přeřvou s Marseillaisou na rtech. Prostě rozhodně se na to stojí podívat znovu.
