The Philadelphia Story (1940)

This is one of those days that the pages of history teach us are best spent lying in bed.

zdroj: imdb.com

IMDb. The Philadelphia Story jsem našla na nějakém seznamu klasických romancí a protože mám ráda staré filmy a Caryho Granta (C. K. Dexter Haven), šla jsem do toho. Ex-manželé, kteří si znovu propadnou, mě prostě poslední dobou baví, ale musím říct, že celkový dojem z toho filmu není úplně příjemný. Většina starých filmů je lehce šovinistická, ale fakt, že celý film nebyl o ničem jiném, než o tom, že čtyři chlapi říkají jedné ženské, jak by se měla nebo neměla chovat, s další ženskou se tam zachází jak s onucí a stejně nakonec vyhraje Cary Grant, i když to moc nedává smysl, mi prostě tentokrát nešel okecat jako "taková byla doba".

Tracy (Katharine Hepburn) místo toho, aby si sama zjistila, kdo vlastně chce být, jen kličkovala mezi názory svého exmanžela Dextera, snoubence Georgee (John Howard), otce (Henry Daniell), který prohlásil, že je hovado kvůli tomu, že Tracy nebyla hodná dcera, a zamindrákovaným Connorem (James Stewart), který se nestydí nejen nadbíhat (a tím myslím veřejně urážet kvůli postavení) Tracy před svou přítelkyní Liz (Ruth Hussey) a všemi na dostřel, ale ještě před ní úplně klidně požádat Tracy o ruku a musí se mu připomenout, že by to před Liz asi neměl dělat.

Fakt, že Tracy nakonec skončí se svým ex-manželem (protože teď už to přece bude fungovat, když jí pár chlapů domluvilo, jak by se vlastně měla chovat), protože všechny ostatní odpálkovala a přece nemůže zůstat sama! Kdo to kdy viděl, aby byla ženská spokojená bez chlapa? Staré filmy mám ráda, ale tento ve mně fakt nechal pachuť.