 |
| zdroj: megaknihy.cz |
Na rozdíl od
první knížky měla
Dívka, která si hrála s ohněm tu výhodu, že si tu
švédskou adaptaci nepamatuji už vůbec a bylo to, jako bych ten příběh četla úplně poprvé. To je něco, co mi při čtení Larssona hodně pomáhá - být tolik chycená zápletkou a natěšená na to, co bude dál, že neřeším, jak je to napsané. Reklama na Apple odtamtud asi nezmizí a celá ta zápletka s doktorem mlátícím svou ženu a orkánem nebo čím byla opět absolutně zbytečná, ale jakmile došlo k těm vraždám, začalo to být opravdu zajímavé (tak asi po 150 stranách, ale to je prostě Larsson). Byť se do jeho vypravěčského stylu asi nikdy nedostanu, umí vymýšlet skvělé příběhy, vytvořil zajímavé postavy a propojuje děj tak, že mi nezbývá než blednout závistí. Lisbeth je BAMF; přiznám se, že v první knížce mi přišla lehce Mary Sue, ale tentokrát žila vlastním životem, viděla jsem pořádně její nedostatky a bavila mě. Mikael mě baví vždycky a líbilo se mi, jak na konci vlastně skoro nic neudělal (v porovnání s Lisbeth), ale všechno spasil. Erika je tam pro mě trochu navíc, její krize středního věku je mi celkem ukradená. Jediné, co bych vytkla a co jsem ještě nezmiňovala výš, byl ten vyloženě "to be continued" konec, nějak se s tím u knížek neumím sžít, protože to nikdy není ani tak záměr autora jako spíš jeho obchodní myšlení. Ještě, že poslední díl už mám nachystaný.
