 |
| zdroj: cervenyknir.cz |
Jarmila Loukotková je takový můj nikdy nekončící projekt. Místo, abych si její knížky objednala, je lovím po antikvariátech, a čas od času se mi sbírka rozroste. Když jsem pořizovala
Pod maskou smích, neměla jsem tušení, o čem to je. Překvapilo mě,
že to bylo už podruhé, kdy se Loukotková věnovala punským válkám (v tomto případě spíš meziobdobí mezi druhou a třetí), a zase a znovu mě překvapuje, jak dokázala vzít zlomek informací, které se o lidech, o kterých píše ví, a aniž by se jim jakkoliv protivila, obalí to příběhem, který funguje. Uznávám, že chvílemi mě knížka trochu nudila - některé popisy mi prostě přišly zbytečně rozsáhlé - a ne vždycky se mi do ní chtělo, ale nakonec mě bavila. Jarmila Loukotková prostě uměla napsat dobrovolnou cestu na smrt tak, aby dávala smysl, a to mě na ní nikdy nepřestane bavit.
