_______
“There are bigger sacrifices one might be asked to make than going a little mad.”
 |
| zdroj: imdb.com |
K American Gods mě přilákalo obsazení a i ten nápad vůbec nebyl špatný, takže jsem do toho šla. První epizody jsem skoro až přetrpěla, vůbec mě to nebavilo. Trochu lepší to pro mě začalo být u Git Gone, ta epizoda mě vlastně i docela bavila, ale pak se víceméně nic nedělo zase až do Come to Jesus. Tam jsem si řekla, že se to konečně rozjelo, a pak jsem zjistila, že to bylo finále sezóny, což jsem sama nepoznala. Takže jsem z toho popravdě víc než rozpačitá.
Co se týče postav, tam byla můj jednoznačný favorit Laura (Emily Browning), což není překvapením, protože hlavně kvůli Emily Browning jsem do toho celého šla. I ta postava jako taková se mi ale líbila. Bavilo mě, že to byla v podstatě docela potvora, obdivovala jsem její odhodlání a kdybych měla jít do druhé řady, tak to bude hlavně kvůli ní. Od chvíle, kdy se neochotně spolčil s Laurou, mě bavil i Mad Sweeney (Pablo Schreiber) - A Prayer for Mad Sweeney byla jedna z epizod, která mě docela překvapila (hlavně díky těm flashbackům).
Z dalších postav bych dál vypíchla Medii (Gillian Anderson) - Gillian Anderson byla druhý z důvodů, proč jsem u toho vydržela. Její Lucille Ball, Ziggy Stardust, Marilyn Monroe a Judy Garland mě fakt bavili (a ten Bowie mě upřímně posadil na prdel, Gillian prostě umí). Ostara (Kristin Chenoweth) se mi hodně líbila - škoda, že s ní přišli až nakonec. Ty mužské postavy pro mě byly popravdě trochu meh - bavil mě Džin (Mousa Kraish) - ten jeho full frontal v Head Full of Snow, oujé - a Salim (Omid Abtahi), byť tam ani jeden z nic moc nebyl. Ale z hlavních mužských postav mě kromě Sweeneyho prostě žádná nebavila. Problém s nimi většinou byl ten, že leda tak kecali a skutek většinou utek.
Ale to podle mě byl problém celého seriálu - hrozně se filosofovalo, ale moc se nedělo. Přišlo mi, že pořád představovali někoho nového, ale nic z toho - skoro jako by vymýšleli příliš nových momentů, které se netýkaly děje, aby představili postavy, které mohli představit přes ten děj, se kterým vlastně nakonec přímo neměly moc společného (aspoň ne v této řadě). "Historické" vložky v prvních i pozdějších epizodách mi přišly mimo mísu - s výjimkou výše zmíněného A Prayer for Mad Sweeney, kde mi to jedině přišlo nějak relevantní.
Celkově to bylo sice vizuálně moc hezké - i když často dost laciné na efekt - ale obsahově trochu pozérské a prázdné. Herci okolo toho docela hráli, ale taky nezmohli všechno. V životě bych neřekla, že v tom měl prsty stejný člověk, který nám přinesl Dead Like Me a Hannibal. Ten nápad mi přijde super, ale bylo to nedotažené a Bryan Fuller mě vlastně dost zklamal. Jsem fakt ráda, že jsem nečetla knížku.
Pokud bude druhá řada, tak mě k ní přiměje jen nuda a obsazení, ale vlastně bych tím dál nerada ztrácela čas.
Co se týče postav, tam byla můj jednoznačný favorit Laura (Emily Browning), což není překvapením, protože hlavně kvůli Emily Browning jsem do toho celého šla. I ta postava jako taková se mi ale líbila. Bavilo mě, že to byla v podstatě docela potvora, obdivovala jsem její odhodlání a kdybych měla jít do druhé řady, tak to bude hlavně kvůli ní. Od chvíle, kdy se neochotně spolčil s Laurou, mě bavil i Mad Sweeney (Pablo Schreiber) - A Prayer for Mad Sweeney byla jedna z epizod, která mě docela překvapila (hlavně díky těm flashbackům).
Z dalších postav bych dál vypíchla Medii (Gillian Anderson) - Gillian Anderson byla druhý z důvodů, proč jsem u toho vydržela. Její Lucille Ball, Ziggy Stardust, Marilyn Monroe a Judy Garland mě fakt bavili (a ten Bowie mě upřímně posadil na prdel, Gillian prostě umí). Ostara (Kristin Chenoweth) se mi hodně líbila - škoda, že s ní přišli až nakonec. Ty mužské postavy pro mě byly popravdě trochu meh - bavil mě Džin (Mousa Kraish) - ten jeho full frontal v Head Full of Snow, oujé - a Salim (Omid Abtahi), byť tam ani jeden z nic moc nebyl. Ale z hlavních mužských postav mě kromě Sweeneyho prostě žádná nebavila. Problém s nimi většinou byl ten, že leda tak kecali a skutek většinou utek.
Ale to podle mě byl problém celého seriálu - hrozně se filosofovalo, ale moc se nedělo. Přišlo mi, že pořád představovali někoho nového, ale nic z toho - skoro jako by vymýšleli příliš nových momentů, které se netýkaly děje, aby představili postavy, které mohli představit přes ten děj, se kterým vlastně nakonec přímo neměly moc společného (aspoň ne v této řadě). "Historické" vložky v prvních i pozdějších epizodách mi přišly mimo mísu - s výjimkou výše zmíněného A Prayer for Mad Sweeney, kde mi to jedině přišlo nějak relevantní.
Celkově to bylo sice vizuálně moc hezké - i když často dost laciné na efekt - ale obsahově trochu pozérské a prázdné. Herci okolo toho docela hráli, ale taky nezmohli všechno. V životě bych neřekla, že v tom měl prsty stejný člověk, který nám přinesl Dead Like Me a Hannibal. Ten nápad mi přijde super, ale bylo to nedotažené a Bryan Fuller mě vlastně dost zklamal. Jsem fakt ráda, že jsem nečetla knížku.
Pokud bude druhá řada, tak mě k ní přiměje jen nuda a obsazení, ale vlastně bych tím dál nerada ztrácela čas.