_______
You can never know anyone. That's the fucking truth. Because the person you present to the world, the person everyone sees... that guy is always bullshit.
 |
| zdroj: imdb.com |
Rhys Ifans (Hector DeJean) mě uhranul jako druhý v pořadí. K hraní měl krásně emotivní materiál, vznik a existence Thomase Shawa dávala perfektní smysl a myslím, že bylo nesmírně šťastné, že DeJean a Miller stáli vedle sebe a zároveň proti sobě - Richard Armitage a Rhys Ifans měli společně nejlepší scény a skvělou chemii. Víc než Frostovi (Richard Jenkins) jsem fandila Kirschovi (Leland Orser), Valerie (Michelle Forbes) měla méně prostoru, než by se mi líbilo a Sandra (Tamlyn Tomita) skvěle ukazovala důležitost dobrého back-officu. U Clare Itani (Zahra Ahmadi) mě mrzelo, že byla zjevně od začátku myšlená jako oběť, a Esther Krug (Mina Tander) bych klidně brala mnohem víc, sama o sobě mi přišla podvyužitá a její a Danielovy scény byly sexy.
Jak jsem psala výš, špionážní věci mě většinou neberou, protože mají tendence být hrozně zamotané a jak jasně nevidím něčí motiv, ztrácím o to zájem. Berlin Station to zvedal tím skvěle zahraným osobním úhlem, ale zase to pro mě sráželi tím ukazováním dramatického momentu, následným "přetočením" a chronologickým doběhnutím do toho dramatického momentu. Nemám to většinou ráda a vadilo mi, že ten moment v tomto případě mi někdy ani nepřišel mimo mísu až do doby, kdy to tam dojelo a mně to došlo, čímž to absolutně ztratilo ten efekt a přišlo mi to nejen laciné, ale i zbytečné.
Pro fandy špinážního žánru je to podle mě skvělé, dobře zahrané a hezky vygradované - až na ten bod výš nemám řemeslně žádné výhrady. Vzhledem k tomu, jak to uzavřeli, je druhá řada docela zbytečná, ale uvidím. Richard Armitage mě k pokračování přitáhne, ale možná si trochu přeji, aby druhá řada byla s úplně jiným obsazením a já se k tomu "nemusela" vracet.