 |
| zdroj: logrmagazin.cz |
Kdybych si přečetla ten katalog, ve kterém jsem přišla na Annu Bolavou, pořádně, věděla bych, že
Ke dnu ve skutečnosti navazuje na
Do tmy a možná bych to četla ve správném pořadí. Ve finále to ale ani moc nevadilo - až na tři postavy (kterých jsem si všimla) se děj nijak nepropojuje a tam, kde se to kříží, jsem to prostě měla jako prequel a ne jako pokračování. Velmi okrajově jsem se tedy dozvěděla, jak se mrtvá z bažin v
Ke dnu do bažin dostala, ale především se to soustředilo na hlavní hrdinku bylinkářku, která umírá na neznámou nemoc a pravděpodobně taky na to, že je absolutní magor. Knížka mě až do konce držela v takovém dusnu - ani to nebylo napětí, spíš skutečně vědomí, že to dobře neskončí, a čekání na to, jak to teda bude. Fakt, že proragonistka dělá věci, o kterých neví a které si nepamatuje, mi byl celkem jasný už od první třetiny, ale nijak to vlastně nevadilo. O dost menší množství postav Anně Bolavé šlo líp, celkově je to ale stejně jako předchozí (následující) knížka pro mě rozhodně spíš jednorázovka.
