 |
| zdroj: mestskadivadlaprazska.cz |
Komedie. Už jsem se naučila, že když chci do divadla Komedie, je lepší jít na nějakou provařenou hru - nebo v tomto případě příběh - protože zatímco experimentální scénu si užívám, experimentální vyprávění většinou neocením. Frankenstein se na základě těchto kritérií jevil jako bezpečná volba, ale... Řekněme, že je čas si připustit, že divadlo Komedie možná celkově prostě nebude pro mě.
Abych byla fér - Frankenstein nebyl to nejhorší, co jsem v Komedii, v Městských divadlech pražských nebo v divadle obecně viděla - a dokonce si myslím, že práce s kamerou a multimediálním prvkem celkově byla ta nejnápaditější, kterou jsem dosud viděla. Tleskám rozhodnutí udělat Frankensteinovu příšeru prakticky neviditelnou; vytvořilo to úžasnou stísněnou atmosféru, která příběhu prospěla. Zároveň se mi velmi líbilo ztvárnění Frankensteinových pokusů, Elizabethiných potratů a hlavně „ruční“ řádění na stole pomocí rukavice a mouky.
Můj hlavní problém byl opět děj, respektive spíš fakt, jak se hra rozhodla události románu přeházet a navrhnout kauzalitu, která tam původně nebyla. Interpretace, že příšera je výsledek Viktorových pokusů stát se otcem, by mi sama o sobě asi nevadila, ale podráždilo mě, že tím vypadly ty momenty, které ukazovaly, co Frankenstein ve skutečnosti je, tj. pasivní zbabělec se syndromem oběti, který svým nezodpovědným chováním přinese zkázu všem okolo. Rozhodnutí postavit děj jinak se projevilo i na tempu příběhu: začátek představení se docela táhl, střední část naopak utekla až překvapivě rychle a finále bylo pro kamarádku, která šla se mnou a nečetla knížku, absolutně nesrozumitelné.
Celkově je Frankenstein spíš představení pro ty, co mají knížku v živé paměti a ocení jak volnou interpretaci, tak výtvarné ztvárnění, než pro puristy a milovníky klasického divadla. Ostatně asi jako obvykle.
Abych byla fér - Frankenstein nebyl to nejhorší, co jsem v Komedii, v Městských divadlech pražských nebo v divadle obecně viděla - a dokonce si myslím, že práce s kamerou a multimediálním prvkem celkově byla ta nejnápaditější, kterou jsem dosud viděla. Tleskám rozhodnutí udělat Frankensteinovu příšeru prakticky neviditelnou; vytvořilo to úžasnou stísněnou atmosféru, která příběhu prospěla. Zároveň se mi velmi líbilo ztvárnění Frankensteinových pokusů, Elizabethiných potratů a hlavně „ruční“ řádění na stole pomocí rukavice a mouky.
Můj hlavní problém byl opět děj, respektive spíš fakt, jak se hra rozhodla události románu přeházet a navrhnout kauzalitu, která tam původně nebyla. Interpretace, že příšera je výsledek Viktorových pokusů stát se otcem, by mi sama o sobě asi nevadila, ale podráždilo mě, že tím vypadly ty momenty, které ukazovaly, co Frankenstein ve skutečnosti je, tj. pasivní zbabělec se syndromem oběti, který svým nezodpovědným chováním přinese zkázu všem okolo. Rozhodnutí postavit děj jinak se projevilo i na tempu příběhu: začátek představení se docela táhl, střední část naopak utekla až překvapivě rychle a finále bylo pro kamarádku, která šla se mnou a nečetla knížku, absolutně nesrozumitelné.
Celkově je Frankenstein spíš představení pro ty, co mají knížku v živé paměti a ocení jak volnou interpretaci, tak výtvarné ztvárnění, než pro puristy a milovníky klasického divadla. Ostatně asi jako obvykle.