 |
| zdroj: imdb.com |
Ta věc se má tak - příběh Venoma a Eddieho Brocka mohl být úžasně komplexní a hlubokou studií, ale ta stopáž dovolila jenom extrémně plytkou a povrchní záležitost, kde pro mě motivace buď chyběly nebo byly nedotažené a celé to bylo prostě až bolestivě předvídatelné. Pokud se Venom obrátil proti vlastní rase a odpálil si jedinou šanci vrátit se domů, pak potřebuju lepší důvod, než že se jednou podíval na noční San Francisco, doma byl loser a Eddie je mu sympatický. Eddieho vědomé rozhodnutí dobrovolně se spojit s parazitem, který ho zabíjí, přišlo až ve chvíli, kdy vlastně neměl na výběr - bylo to buď dřív umřít s Venomem v sobě nebo pak zhynout při zničení Země - do té doby s tím byl tak nějak v pohodě, že to vůbec pak nemělo ten vow efekt, když se to stalo. A konečně - film končí tak, že Eddie a Venom jsou happy jak dva grepy, přestože Eddie ví, že ho Venom zabije, pokud s ním nebude aktivně zabíjet jiné, aby ho nakrmil. Bez ohledu na celé to "budeme zabíjet jen ty zlý" (což je nepraktické a neudržitelné) se pořád díváme na člověka, který se nechal vyrazit z práce, protože nesnese jak skutečné, tak morální a etické zločiny - tam prostě muselo být nějaké vnitřní dilema, které jsme neviděli, a jestli ne, tak mu přeskočilo, což jsme zase neviděli.
Prostě - tam, kde mohly být tři Netflix série vnitřního boje jak na straně parazita, tak na straně hostitele, s naprosto luxusním výkonem Toma Hardyho, jsme dostali akční záležitost, kde je všechno vtip a kde nemá naprosto nic důsledky. Ten fakt, že si Eddie na konci chodí po San Franciscu a normálně zase dostává práci, byť ještě den předtím v jeho bytě našli povražděných asi osm ozbrojených lidí včetně chlapa s ukousnutou hlavou a existuje milion svědků na to, že ten chlap nebude úplně v pořádku, mě asi na celém filmu tankuje nejvíc. Já vím, že nemá cenu rozčilovat se nad tím u Marvel bijáku, ale stejně. Nicméně nebudu tvrdit, že jsem se nesmála - užít si tu komediální část byl podle mě jediný způsob, jak si užít ten film.
Tom Hardy je luxusní vždycky a zahraje úplně všechno, ale při srovnání s některými jeho rolemi tady neměl moc co dělat. Vypadal u toho ale dobře, takže bez stížnosti. Michelle Williams (Anne Weying) mi sama o sobě nic neříká, její Anne Weying byla jenom glorifikované druhé housle a ta otřesná paruka mi zabraňovala brát to vážně - nechápu, proč nemohla mít svoje vlasy. S Hardym navíc podle mě neměli žádnou chemii a můj největší strach byl, že se budu dívat na to, jak se Eddie hodinu a půl snaží Anne získat zpátky. Konec mě příjemně překvapil, ale pokud bude dvojka, je mi jasné, že to hned "napraví".
Carlton Drake a Riot měli bohužel jen jednu definici a udělat protipól Eddiemu (a Venomovi) nebylo tak složité. Je to ale škoda, protože například při tom biblickém monologu bylo vidět, jak se z toho Riz Ahmed snažil vyždímat, co šlo, a něco komplexnějšího by mu sedlo. Dora Skirth (Jenny Slate) mě hodně bavila a přišlo mi trochu škoda, jak se jí zbavili. Myslím, že by na místě Anne působila mnohem přirozeněji a sama za sebe měla pořádnou motivaci. Potěšili mě tím, že Dan (Reid Scott), ze kterého mohli díky jeho statusu "nový přítel bývalé přítelkyně hlavního hrdiny" udělat pořádného debila, byl napsaný velmi civilně a sympaticky a skutečně se choval jako ideální lékař.
Nutně ještě musím okomentovat tu scénu v titulkách, protože to byl za mě absolutní průser. Woody Harrelson s červenýma vlasama, který hraje psychopata, co se jmenuje Cletus Kasady? Bylo vůbec možné dívat se na to, brát to vážně a nevidět jenom The Simpsons a jejich Leváka Boba? A i když se na to dívám jenom jako na něco, co má udělat zadní vrátka případné dvojce, tak jak proboha zcela pozemský Woody Harrelson obstojí proti Venomovi? Pro něho je akorát drzá véča.
Abych to shrnula - Venom je docela příjemná oddechovka s fajn hláškami a soundtrackem, ale žádná hitparáda na víc shlédnutí to podle mě není.