zdroj: knigomania.bg |
Je zvláštní, že poezii jsem nikdy (až na pár výjimek) nijak neholdovala, ale tato nová vlna, která spíš připomíná stylizovaný proud vědomí než hrátky s rýmy a vzorci, mě baví. Kousky Amandy Lovelace jsou plné pořádně vyluhovaných a nefiltrovaných emocí na necenzurovaná témata, a celá sbírka je sestavená tak, že má děj - příběh čtený prakticky skrz emoce.
Přiznávám, že párkrát jsem byla dojatá. Ve svém výtisku mám spoustu založených kousků a prakticky jediné, co můžu vytknout, je ten krásný matný obal, který je už teď bohužel oťapkaný.
“repeat after me:
you owe
no one
your forgiveness.”
- except maybe yourself