Amanda Lovelace: the mermaid's voice returns in this one (2019)

“& she tore the stars apart”

zdroj: amazon.com

Když jsem si pořizovala the mermaid's voice returns in this one do sbírky, neměla jsem ponětí, že sérii women are some kind of magic definitivně uzavírá. Oproti the princess saves herself in this one a the witch doesn't burn in this one byla tato sbírka hodně soustředěná na konkrétní trauma pocházející ze znásilnění, postoj k útočníkovi a hojení.

Nezaložila jsem si zdaleka tolik kousků jako u předchozích dvou, ale je to jen tím, že mi naštěstí chybí osobní zkušenost a nemůžu se úplně ztotožnit. Při čtení jsem prožívala takový zvláštní mix bolícího srdce a agresivní naděje zároveň, až se to těžko popisuje. Navíc se mi hrozně líbí, že se v poslední části sbírky objevují i texty jiných autorek.

Sbírka jako obvykle podává krásný ucelený příběh a ten fakt, že sloužila (a má sloužit) k hojení tomu dodává úžasný živý rozměr. Jsem moc ráda, že mám celou sérii v knihovně.

“i have a
terrible habit
of writing
myself
braver than
i'll ever be,
& i'm not sure
which of us
i'm trying
to convince—
you, or
me.”

- swan song II

Amanda Lovelace: the witch doesn't burn in this one (2018)

“burn whoever tries to burn you”

zdroj: amazon.com

Zatímco první sbírka ze série women are some kind of magic, the princess saves herself in this one, byl hodně soustředěný na konkrétní příběh a prožívání autorky, a stranou stojící to make monsters out of girls se zase soustředilo na konkrétní vztah, the witch doesn't burn in this one je jiná v tom, že se zabývá především údělem ženy v současném světě, naším naučeným chováním a požadavky, které jsou na nás kladeny jak předchozími generacemi, tak i současnými i muži, byť už dávno nedávají smysl a neslouží žádné funkci kromě té, že "chrání" muže před feminismem.

Líbila se mi paralela s oběťmi čarodějnických procesů (byť to tehdy nebyly zdaleka jenom ženy) a metafora ohně, ale přiznám se, že ke konci už to na mě bylo dost nenávistné. Na druhou stranu z toho čišely emoce, což je podle mě hlavní úkol poezie, a je pravda, že neexistuje důvod, proč máme mít povinnost vyjadřovat svoji nespokojenost s nespravedlností jemně jenom proto, abychom svými protesty někoho nerušily nebo nekazily status quo. Takže já jsem vlastně spokojená.

“didn't
you know
there
could be

shelves
upon
shelves
upon
shelves
of books

written
about
your
strenght?”

- as always, the women save themselves in this one

Amanda Lovelace: to make monsters out of girls (2018)

“this is how i will finally bury you”

zdroj: amazon.com

Stejně jako v případě the princess saves herself in this one, i tady celá sbírka vyprávěla konkrétní příběh a každá báseň tam přesně zapadá.Mimoto je ale ta knížka nádherná vizuálně. Pevná vazba má skvělý plastický přebal, ilustrace jsou super - prostě kousek, který potěší intelektuálně, zahřeje na srdci a vypadá dobře v knihovně.

“didn't
anyone ever
warn you
not to
try
to trick
a girl
who reads?

she's
already
seen
everything.”

- don't try to waste your time again.

Amanda Lovelace: the princess saves herself in this one (2016)

“the story of a princess turned damsel turned queen”

zdroj: amazon.com

Přiznám se, že k této knížce mě přitáhla hlavně minimalistická obálka s chytlavým feministickým názvem. Po přečtení tuším, že jsem pravděpodobně něco od Amandy Lovelace už musela číst (nejspíš na tumblru), protože něco mi bylo známé.

Je zvláštní, že poezii jsem nikdy (až na pár výjimek) nijak neholdovala, ale tato nová vlna, která spíš připomíná stylizovaný proud vědomí než hrátky s rýmy a vzorci, mě baví. Kousky Amandy Lovelace jsou plné pořádně vyluhovaných a nefiltrovaných emocí na necenzurovaná témata, a celá sbírka je sestavená tak, že má děj - příběh čtený prakticky skrz emoce.

Přiznávám, že párkrát jsem byla dojatá. Ve svém výtisku mám spoustu založených kousků a prakticky jediné, co můžu vytknout, je ten krásný matný obal, který je už teď bohužel oťapkaný.

“repeat after me:
you owe
no one
your forgiveness.”

- except maybe yourself